* Čerpadlo Resun max. průtok 200 l/h seškrcené na minimum 169 Kč
* Hadice vnitřní průměr 11 mm zelená 1 metr 26 Kč
* Injekční stříkačky cca 2 Kč/kus
* Spínací hodiny 110 Kč (zde by se dá ušetřit a napojit na hodiny, které spínají zářivky. Ideální je však přestat dodávat CO2 tak půl hodiny před zhasnutím světla)
* Soustava na dávkování CO2 (v mém případě kvasnice) – tu jsem do rozpočtu nezahrnul

Celkem tedy 200 Kč bez hodin nebo 310 i s hodinami
Akvárium vám nehyzdí žádný zvon, pod kterým je CO2 nebo jiné podobné rozměrné zařízení. Navíc to všechno funguje samo, není potřeba se starat o vypínání na noc.

Před časem jsem zde publikoval výše uvedený návod na zařízení, které dodává do vody CO2. Po nějaké době jsem sám zjistil, že by bylo vhodné jej trochu vylepšit. Dle mého názoru je totiž rozpouštění CO2 příliš závislé na síle proudu vody, samotnému se mi občas stalo, že se nějaké CO2 nestihlo rozpustit a uteklo na výpusti na hladinu.
Schema aplikace CO2
Schéma zapojení reaktoru
Tudíž bylo jasné že potřebuji nějakou směšovací komoru. Zabrousil jsem na webshopy, ale když jsem viděl ceny komerčních výrobků pohybujících se i v řádu tisíců korun za trochu kvalitnější, tak bylo jasné, že to nějak vyrobím podomácku. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si koupil 2 injekční stříkačky o objemu 60 ml (nejsou úplně běžně dostupné). Zde jsem měl štěstí, že jedna byla tuším značky Chirana a druhá Braun a že mají malinko jiný průměr (toto je důležité při jejich zasouvání do sebe). Vytáhl jsem jejich pístky a nechal pouze těla. Následně jsem tělo jedné výrazně zkrátil. Poté jsem vystřihl kus hrubého biomolitanu dovnitř stříkačky. V místě, kde má stříkačka vyústění na jehlu, jsem odvrtal otvor pro hadici. Jelikož mám doma několik čerpadel ATMAN, použil jsem na nasazení hadice na stříkačku příslušenství těchto čerpadel, kdo nemá, tak u nás v instalatérských potřebách se běžně dají koupit šroubovací průchodky, které tento účel splní ještě lépe. Následně jsem do větší stříkačky vložil biomolitan a tou kratší uřezanou jsem ji zavíčkoval. Zařízení jsem zapojil na hadici za čerpadlo za vstup CO2 a výsledek je perfektní, veškeré CO2 se rozpouští i při nižším průtoku vody. Doporučil bych také nasávání čerpadla překrýt síťkou, aby se komora nezanášela nepořádkem. Celkové náklady byly cca 50 korun za 2 stříkačky a asi 20 korun za síťku. Na schématu vpravo je vidět kompletní princip zapojení v případě, že je zařízení nainstalováno přímo v akváriu.

Konečně se podařilo fotograficky zdokumentovat instalaci zařízení pro aplikaci CO2. Veškeré zařízení je nyní umístěno v externím filtru, tedy mimo vlastní akvárium. Nově je použito čerpadlo Eheim compact 300. Průtok tohoto čerpadla je omezen škrcením odhadem na zhruba tak 200 litrů za hodinu. Snad bude z následujících obrázků vše jasnější.
Reaktor Přívod CO2 Kopletní zapojení

Vlevo – vlastní reaktor vytvořený ze dvou injekčních stříkaček o objemu 150 ml zasunutých do sebe po nahřátí nad sporákem
Uprostřed – detailní pohled způsobu přívodu CO2 pomocí jehel z injekčních stříkaček
Vpravo – pohled na kompletní instalaci reaktoru CO2, kde je velmi dobře vidět způsob umístění jednotlivých komponent
Do hadice s proudící vodou přivádím CO2 pomocí tří injekčních jehel. Jehly používám o co nejmenším průměru, aby se do proudu vody dostávaly co nejmenší bublinky a tím došlo k co nejrychlejšímu rozpuštění CO2. Tři jehly jsou použity právě kvůli jejich malému průměru. Pokud ale používáte CO2 z kvasnic, doporučoval bych raději z bezpečnostních důvodů použít jehly o větším průměru, jelikož se mi už stalo, že se jehla ucpala.

* Dvě injekční stříkačky o objemu 150 ml
* Hadice 12/16 mm
* Vzduchovací hadička 4/6 mm
* Injekční jehly
* Volitelně biomolitan
* Volitelně plastové ježky
* Volitelně kolínka
* Volitelně T – kusy na hadičku 4/6 mm

Postup výroby
Základní jednotkou jsou zde dvě injekční stříkačky. Na trhu je na výběr více druhů, ty co vidíte na fotkách jsou značky Janette (jedná se o výplachové stříkačky) a pro výrobu jsou vhodné, jelikož do sebe dobře zapadnou, ale myslím, že po troše úprav by se daly použít i běžnější typy.
Ze stříkaček vyděláme písty a u jedné uřežeme několik centimetrů koncové části tak, aby do sebe stříkačky mohly zapadnout. Současně opatrně odřízneme na obou stříkačkách i zúžený výstup, opatrně proto, aby se nám nerozlomila celá stříkačka.
Poté obě stříkačky nahříváme nad plamenem a tlačíme do sebe až do té doby, než změknou, povolí a zapadnou do sebe. Tím máme základní tělo reaktoru hotovo.
Následně je třeba vyrobit vstupy pro hadici s přívodem a odvodem vody z reaktoru. Zde doporučuji použít vrták 13 mm, což je maximální průměr, který se dá využít u většiny běžných vrtaček. Tento rozměr je plně dostačující pro následné zasunutí hadice o vnějším rozměru 16 mm. Problém může nastat u některých typů akumulátorových vrtaček, kde je možno použít vrták maximálně o průměru 10 mm. V tom případě můžeme hadici 12/16 nahradit hadicí o průměru 9/12. Stříkačky provrtáme v místě, kde byla původně odlitá část pro umístění jehly, kterou jsme na začátku odstřihli. Považuji za důležité vrták před započetím vrtání řádně nažhavit. Pokud toto neprovedeme, stříkačka má tendenci praskat a nevyvrtáme kulatý otvor, což je poté zdrojem netěsností. Avšak ve chvíli, kdy je vrták žhavý, tak doslova sám projede stříkačkou, stačí jen lehce vrtat, nic se neštípe a otvor je hezky kulatý.
Nyní můžeme do stříkaček zasunout hadici pro přívod vody. Hadici nejprve „sbalíme“, poté protáhneme otvorem a zase rozbalíme. Díky tomu, že hadice má vnější průměr o 3 mm větší, než je průměr otvoru ve stříkačce, tak bezvadně těsní a to i po více než roku provozu (pokud netěsní a uniká tudy plyn, je stříkačka chybně navrtaná).
Základ máme hotový, teď je vhodné vložit dovnitř reaktoru nějaký „brzdný“ materiál. Pokud jej totiž necháme prázdný, tak v závislosti na síle proudu se nám může stát, že plyn bude bez užitku vyfukován ven. Mně osobně se osvědčily na začátek reaktoru ke vstupu vody s plynem plastové ježky (původně z filtru Tetratec), které zachytí proud vody obsahující CO2 a roztříští jej a díky tomu neproletí plyn reaktorem bez užitku. Níže v reaktoru mám biomolitan na další zabrždění plynu. Používám zrnitost 10 a 30. Se složením brzdného materiálu bude třeba trochu laborovat. Stříkačka nesmí být příliš ucpaná, ale zároveň musí být materiál dost těsný, aby nám bublinky neprolétávaly celou stříkačkou bez užitku až ven. Velmi zde záleží na síle proudu vody. Čím silnější, tím musí být brzdný odpor větší. Zdálo by se, že je tedy jednoduché řešení – použít slabý proud vody. Bohužel toto může přinést problémy jednak v podobě nedostatečně rychlého rozpouštění CO2 a také, pokud reaktor napojíme např. na vnější filtr, tak si nemůžeme často dovolit minimální průtok.
Po naplnění reaktoru zpomalovacím materiálem nám již pouze zbývá připojit přívod CO2. K mnoha reaktorům se připojuje hadička přímo do těla reaktoru, k tomu bychom ale museli vrtat díru do stříkačky a zbytečně by vznikalo riziko netěsností. Já osobně toto realizuji velmi jednoduše pomocí injekčních jehel. Sám používám po několika experimentech jehly o průměru 0,8 mm v počtu tří kusů. Stalo se mi totiž, že se mi 0,5 mm jehla při nočním vypnutí zacpala a ráno CO2 neproudilo. Po výměně za 3 ks 0,8 mm jehel je vše bez problémů. Přívodní hadičku tedy pomocí T-kusů rozdělíme na několik větví a následně natlačíme na každou jehlu (jde to ztuha,ale jde to). Já používám silikonové hadičky, které mají větší pružnost. Jehly poté zapíchneme do přívodní hadice s vodou. A tímto je celý reaktor hotov. Voda protékající hadicí bude strhávat plyn do reaktoru, kde se zbrzdí a bude se rozpouštět.
Reaktor můžeme připojit buď na výstup filtračního systému (pozor, pouze pod hladinu akvária, reaktor není v žádném případě vodotěsný) a nebo jej pohánět samostatným čerpadlem. Pomocí kolínek si můžeme natvarovat vstup i výstup dle vlastních požadavků. Doporučuji brát v úvahu možnost zanášení reaktoru v závislosti na jeho umístění. Proto by měl být přístupný pro občasné čištění.
Přeji hodně štěstí při výrobě!

Ahoj akvaristi,
jelikož mě velice zaujal článek Externý CO2 reaktor od Spookyho, rozhodl jsem se vytvořit podobnou variantu s několika vylepšeními:

* Průhledný plast
* Otvor pro čištění
* Pevnější uchycení tenkých trubiček

Rozpis materiálu:

* Trubka 50×3,7 mm, délka 1m – 120,- Kč
(bohužel většina dodavatelů trubky dodává pouze délky 1m)
* Trubičky 16×2 mm – 5,- Kč
* Trubička 10×1,2 mm – 3,80 Kč
* Záslepka – 44,- Kč
* Šroubení 50DN – 194,- Kč
* Záslepka vkládaná do šroubení – 220,- Kč
(rozumnější vyrobit ji na soustruhu skoro zadarmo je totiž opravdu drahá)
* Molitan – z domácích zásob
* Celková cena materiálu – 367,- Kč (bez záslepky)

Ceny jsou uvedeny včetně DPH. Pokud by se reaktor zaslepil oboustranně, je možno se dostat k zajímavější ceně 217,- Kč. Použito bylo lepidlo Tangit, ale dá se použít jakékoliv lepidlo na PVC.
Materiál se dá opatřit například u firmy Tribon. Prodej je možný pouze po 1m a pro maloodběratele bude cena minimálně o 5% vyšší, než jsem uvedl v rozpisu. Zde bych doporučil prosit a třeba někde někdy nějaký kousek najdou, případně se domluvit s více akvaristy a o náklady se podělit. Také je možno zkusit vyhledat nějaký obchod po zadání odkazu „Transparentní PVC-U“ do libovolného vyhledávače, já našel například tento odkaz.
Obr.1 Materiál dle uvedeného seznamu připravený na výrobu reaktoru
Popis výroby
Připravíme si materiál, trubky zařízneme na potřebný rozměr. V krátkých trubičkách vyvrtáme otvory tak, aby byly po zasunutí uvnitř velké trubky. Průměr otvorů je 8mm. V trubičce na CO2 vyvrtáme dva otvory 3 mm. Naznačíme si potřebné otvory ve velké trubce, při nasazených zátkách asi 2cm od kraje zátky. Trubičku na CO2 umístíme asi 3 cm pod velkou trubičku. POZOR, trubičku pro CO2 otočíme otvory dolů, aby voda neměla snahu do trubičky vtékat.
Obr. 2 Na potřebnou délku zaříznutá a předvrtaná hlavní trubka a trubičky pro přívod a odvod vody a přívod CO2.
Vyzkoušíme si vše složit na sucho. Pak do trubky umístíme molitan. Natřeme lepidlem vnitřní stranu zátky (vytlačíme housenku lepidla po vnitřním obvodu, 0,5cm od kraje). Pak hned zátku nasadíme, rovně bez otáčení zatlačíme a již s ní nehýbáme. Trubičky natřeme na čele lepidlem a opatrně vložíme do trubky až nadoraz. Lepidlo se musí viditelně dotknout v trubce stěny. Pokud si troufáme, můžeme opatrně vytlačit housenku lepidla kolem trubičky, kde se dotýká velké trubky. Můžeme však počkat cca 1h až se trubička dole slepí. Vše necháme den zatuhnout.
Obr. 3 Rozebrané šroubení, přeškrtnutá část se nahradí ucpávkou. Toto šroubení bude v budoucnu sloužit pro čištění filtru
Obr. 4 Již složené šroubení připravené k vlepení do těla reaktoru
Obr. 5 Detailní pohled na vlepené šroubení (prozatím bez uzávěru) a trubičky pro přívod vody a přívod vlastního CO2
CO2 je lepší pouštět nahoru, reaktor je takto navržen. Pokud se bude pouštět CO2 dolů je pravděpodobné, že se bude lépe rozpouštět, ale hrozí strhávání bublinek do výtoku vody.
Obr. 6 Celkový pohled na reaktor připravený k použití pro hnojení pomocí CO2

Každý, kto používa vo svojom akváriu prihnojovanie rastlín pomocou CO2, sa určite zamýšľal nad otázkou, ako čo najefektívnejšie zužitkovávať plyn a ako ho čo najlepšie rozpustiť vo vode bez zbytočných strát. S touto myšlienkou som sa pohrával aj ja. Nakoľko je mojou snahou dostať všetku techniku potrebnú pre chod akvária z neho von, aby nešpatila prostredie, rozhodol som sa zostrojiť si externý co2 reaktor.
POUŽITÝ MATERIÁL:

* PVC trubka 32 mm, 25 cm (7 Sk)
* Zátky na PVC trubku – 2 kusy (18 Sk/kus)
* Molitan – 20 cm x 2 cm x 5 cm (13 Sk)
* Spojka na akvaristickú hadičku (7 Sk)
* Platová trubka z odkaľovacieho zvona, 12 mm, 2 x 5 cm (5 Sk)
* Akvaristická hadička (prípadne CO2 hadička) na prívod plynu
* Spätný ventil (nie je nutný)
* 2 x prísavka na uchytenie CO2 reaktora (nie je nutná)
* Sekundové lepidlo
* Lepidlo na PVC

Celková cena za výrobu externého CO2 reaktora vyšla teda 68 Sk. V cene nie je zahrnuté: akvaristická hadička, spätný ventil, prísavka, lepidlo, nakoľko tieto komponenty nájde každý akvarista vo svojom šuplíku.
Obr.1 Prehľad materiálu potrebného pre stavbu reaktora
POSTUP VÝROBY:

* PVC trubku 32 mm si narežeme na požadovanú veľkosť CO2 reaktora. Pridáme však ešte 5 cm na zátky. V mojom prípade som si odrezal trubku veľkosti 25 cm. Hrany po rezaní začistíme pilníkom alebo šmirgľovým papierom.
* Postupne nahrejeme obidve strany trubky a zasunieme do nich zátky.
Obr.2 PVC trubka 32 mm s dvomi zátkami vsadenými za tepla
* Trubku necháme vychladnúť a zátky z nej vytiahneme.
* Následne vyvŕtame do trubky otvory na prítok vody, prívod CO2 a odtok vody z reaktora. Na prítok a odtok vody som použil vrták 12 mm, prívod CO2 5 mm vrták.
Obr.3 PVC trubka s vyvŕtanými otvory pre prívod a odvod vody a prívod CO2
* Odrežeme si dve trubičky zo zvona veľkosti 5 cm. Na prítok a odtok vody môžeme použiť špeciálne násadky na hadice. Ja som ich nepoužil, nakoľko rovnakú úlohu nám spraví aj trubička z odkaľovacieho zvona a je nepomerne lacnejšia.
* Následne vlepíme trubičky na prítok a odtok vody a akvaristickú spojku na hadičku do predvŕtaných otvorov v reaktore. Tak isto vlepíme na jednu stranu reaktora zátku. Na lepenie spojov som použil sekundové lepidlo a lepidlo na PVC.
Obr.4 PVC trubka s vyvŕtanými otvory pre prívod a odvod vody a prívod CO2
* Všetky lepené spoje necháme vytvrdnúť 6-12 hodín.
Obr.5 Po lepení je treba nechať lepidlo schnúť 6 až 12 hodín
* Po vytvrdnutí vsunieme do tela reaktora molitan. Je potrebné, aby molitan bol čo najtesnejšie, aby bublinky CO2 museli prekonávať čo najväčší odpor a dokonale sa rozpustili vo vode.
Obr.6 Vsunutie molitanu do prichystaného tela reaktora
* Nakoniec vlepíme zátku aj na druhú stranu reaktora. V prípade, že by chcel niekto otvárateľný reaktor pre prípad výmeny náplne, je možné miesto jednej zátky prilepiť zátku so závitom, do ktorého zašroubujeme záklopku. Reaktor bude tým pádom otvárateľný.
* Reaktor je hotový a môžeme ho používať.

ZAPOJENIE REAKTORA:
Reaktor napojíme na externé čerpadlo lebo napriklad na odtok z externého filtra v mieste, ktoré je bližšie k prívodu CO2 a na druhú stranu napojíme odtok do akvária. Na akvaristickú spojku zapojíme prívod CO2.
Obr.7 Zapojenie reaktora – prívod vody musí byť bližšie k prívodu CO2
UPOZORNENIE:
Autor článku nenesie žiadnu zodpovednosť za používanie hore popísaného CO2 reaktora.

Testy reaktoru
Před nasazením reaktoru CO2 do provozu jsem se rozhodl udělat s ním pár jednoduchých testů, které by prokázaly účinnost rozpouštění CO2 ve vodě. S výsledky těchto testů bych vás rád nyní seznámil.
Testovací podmínky:

* Akvárium – 60 x 28 x 25 cm
* Objem vody, reálný – 34l (voda z kohoutku / voda z RO – poměr 3:2)
* Uhličitanová tvrdost – 5°
* Teplota vody – 24,4°C
* Čerpadlo CO2 – NOVA 10W, nastaveno na 800 l/h
* Čerpadlo akvárium – 2,5W, nastaveno na 300 l/h
* Vzduchovací motorek – ELITE 799, 2W
* Průtok reálný max. 282l/h (reaktor plný vody)
* Průtok reálný min. 261l/h (reaktor napuštěný CO2)
* Průtok bez reaktoru se nemění (odpor je neměřitelný, molitan uvnitř FILTREN TM10)

Obr. 7 Počáteční naměřené hodnoty, detail pracoviště, konečné naměřené hodnoty
Při testu jsem ponechal vše v chodu asi 3hodiny, aby se ustálila voda a bylo stabilní pH. Uvnitř akvária bylo umístěné čerpadlo pro cirkulaci v akváriu, druhé čerpadlo bylo napojené na okruh CO2. Obě čerpadla byla neustále v chodu. Výpočet CO2 je orientační, je uváděn spíše jen pro představu.
Vlastní test:
Počáteční stav byl pH 7,03 čemuž odpovídá zhruba koncentrace CO2 13 mg/l
Reaktor napouštěn CO2, udržována hladina vody cca 2 cm nad odtokovou trubičkou.
Po 5 minutách kleslo pH na 6,00 což odpovídá koncentraci CO2 141,8 mg/l
Po 20 minutách kleslo pH na 5,70 a další pokles se skoro zastavil, CO2 283 mg/l
Koncentrace by se již více nadále nezvyšovala, nastal stabilní stav mezi možnosti nasycení vody a vyprchávání CO2 z hladiny. V tuto chvíli bylo dávkování CO2 zastaveno a vše ponecháno v klidu.
Po 50 minutách se pH zvedlo na 5,78, plocha hladiny neumožňovala takový únik CO2.
Po této době bylo spuštěno vzduchování uprostřed akvária.
Po 10 minutách pH 5,850, rychlost uvolňování CO2 se zvětšila asi 40x
Po 20 minutách pH 6,000
Po 30 minutách pH 6,130
Obr.8 Grafické vyjádření pH v závislisti na čase [min] s označenými časy, kdy se vypnulo přidávání CO2 a začalo se vzduchovat
Závěr:
Vstřebávání CO2 nejvíce ovlivňuje plocha rozhraní plyn/voda. Průtok vody, pokud bude odpovídat minimálně polovině objemu akvária za hodinu, je plně dostačující. Při odpovídajícím dávkování CO2 (po bublinkách) není velikost reaktoru není rozhodující. Nikdy se totiž nemůže vytvořit takové množství plynu, aby začalo z reaktoru unikat.
U reaktoru je potřeba dodržet pouze některé zákonitosti:
Velikost taková, aby nebyl proud vody tak silný, že by strhával CO2 ven (určitě záleží i na tlumící hmotě, která zabraňuje úniku bublinkám CO2).
Proudění vody v reaktoru by mělo být „rozbíjené“ aby bylo vstřebávání plynu velké.

Obr. 9 Detail přívodu CO2, naznačená hladina vody v reaktoru a pohled na čeřenou hladinu při provzdušňování
Pohyb hladiny v akváriu by měl být klidný a rozhodně bez vzduchování. Jinak je dávkování CO2 neúčinné, jelikož není možné dodat tolik CO2, aby se vyrovnal úniku z akvária. Při velkém akváriu, případně velikém pohybu hladiny je potřeba dodávku CO2 zvýšit natolik, aby dodávka pokryla i tento únik. Pozor, při dobrém reaktoru je velice lehké předávkovat CO2.
Při řízení pomocí regulátoru pH je vhodné provozovat reaktor na samostatné čerpadlo, které se vypíná zároveň s dodávkou CO2. To platí i při použití spínacích hodin sloužících k vypínání čerpadla v noci. Tím, že přerušíte koloběh vody v reaktoru, tím zastavíte i dodávku CO2 a nemůže tedy dojít k předávkování.