Myslím, že lepší je větší akvárium než menší, protože kolem menšího akvária je relativně více práce než kolem většího. Začínali jsme asi 110 litrovým akváriem (to bylo někdy v roce 1993) a navíc jsme si chvíli po něm pořídili 50 litrové akvárium. Malé akvárium jsme museli čistiti mnohem častěji, což byla docela otrava.
V kategorii: Nezařazené | Žádný komentář
Pokud máte peníze nazbyt, můžete si koupit chladící agregát – potřebujete ale hodně peněz nazbyt. Cena se pohybuje tak od 10-ti tisíc. Pro většinu akvaristů je to tedy nepoužitelné řešení.
Další způsob je ovšem dalo snáze dostupný. Stačí do krytu namontovat jeden nebo i více ventilátorů z počítače a zajistit odvádění horkého vzduchu ze zářivek (nebo jiného zdroje světla). Tímto způsobem se dá během roku teplota udržet v požadovaných mezích a v létě, kdy dochází k přehřívání akvária, to také dokáže snížit teplotu o několik stupňů.
Další jednorázové metody mohou být v přímém ochlazování vody – tedy například v létě můžete do akvária do proudící vody vložit PET lahev se zmrzlou vodou. Menší akvárium takto jistě může přežít několikadenní tropická vedra, pokud budete tento postup pravidelně opakovat. U většího akvária se to bohužel neprojeví.
Další možností je jemné vzduchování chladnějším vzduchem (třeba z chodby). Pokud se teplota v akváriu dramatičtěji zvýší je vůbec vhodné začít vzduchovat – s rostoucí teplotou totiž klesá obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář
Na tuto otázku nelze jednoduše odpovědět – problematika filtrace akvária je často diskutované téma. Podle investice můžete pořídit buď vnější nebo vnitřní filtr, poháněný čerpací hlavou nebo vzduchovacím kompresorem. Velikost filtrační náplně by měla být v ideálním případě kolem 3-5% objemu akvária, což ovšem vnitřní power filtry nesplňují a pokud ano, mají příliš vysoký průtok. Ten je pro růst rostlin optimální 1-krát objem akvária za hodinu, pro náročnější ryby i několikanásobek objemu akvária za hodinu. Více se dozvíte v článkuZaložení nového akváia, technika nebo Externí filtr Fluval 204.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář
Jelikož se ozvalo několik hlasů, že jim není zcela jasné, jak vypadá reaktor, jenž používám k rozpouštění CO2, o kterém jsem se zmínil v článku Jak na aplikaci CO2, tak jsem jej nafotil podrobněji a připojil i popis fotek a také postup výroby.
Co potřebujeme k výrobě:
* Dvě injekční stříkačky o objemu 150 ml
* Hadice 12/16 mm
* Vzduchovací hadička 4/6 mm
* Injekční jehly
* Volitelně biomolitan
* Volitelně plastové ježky
* Volitelně kolínka
* Volitelně T – kusy na hadičku 4/6 mm
Postup výroby
Základní jednotkou jsou zde dvě injekční stříkačky. Na trhu je na výběr více druhů, ty co vidíte na fotkách jsou značky Janette (jedná se o výplachové stříkačky) a pro výrobu jsou vhodné, jelikož do sebe dobře zapadnou, ale myslím, že po troše úprav by se daly použít i běžnější typy.
Ze stříkaček vyděláme písty a u jedné uřežeme několik centimetrů koncové části tak, aby do sebe stříkačky mohly zapadnout. Současně opatrně odřízneme na obou stříkačkách i zúžený výstup, opatrně proto, aby se nám nerozlomila celá stříkačka.
Poté obě stříkačky nahříváme nad plamenem a tlačíme do sebe až do té doby, než změknou, povolí a zapadnou do sebe. Tím máme základní tělo reaktoru hotovo.
Následně je třeba vyrobit vstupy pro hadici s přívodem a odvodem vody z reaktoru. Zde doporučuji použít vrták 13 mm, což je maximální průměr, který se dá využít u většiny běžných vrtaček. Tento rozměr je plně dostačující pro následné zasunutí hadice o vnějším rozměru 16 mm. Problém může nastat u některých typů akumulátorových vrtaček, kde je možno použít vrták maximálně o průměru 10 mm. V tom případě můžeme hadici 12/16 nahradit hadicí o průměru 9/12. Stříkačky provrtáme v místě, kde byla původně odlitá část pro umístění jehly, kterou jsme na začátku odstřihli. Považuji za důležité vrták před započetím vrtání řádně nažhavit. Pokud toto neprovedeme, stříkačka má tendenci praskat a nevyvrtáme kulatý otvor, což je poté zdrojem netěsností. Avšak ve chvíli, kdy je vrták žhavý, tak doslova sám projede stříkačkou, stačí jen lehce vrtat, nic se neštípe a otvor je hezky kulatý.
Nyní můžeme do stříkaček zasunout hadici pro přívod vody. Hadici nejprve „sbalíme“, poté protáhneme otvorem a zase rozbalíme. Díky tomu, že hadice má vnější průměr o 3 mm větší, než je průměr otvoru ve stříkačce, tak bezvadně těsní a to i po více než roku provozu (pokud netěsní a uniká tudy plyn, je stříkačka chybně navrtaná).
Základ máme hotový, teď je vhodné vložit dovnitř reaktoru nějaký „brzdný“ materiál. Pokud jej totiž necháme prázdný, tak v závislosti na síle proudu se nám může stát, že plyn bude bez užitku vyfukován ven. Mně osobně se osvědčily na začátek reaktoru ke vstupu vody s plynem plastové ježky (původně z filtru Tetratec), které zachytí proud vody obsahující CO2 a roztříští jej a díky tomu neproletí plyn reaktorem bez užitku. Níže v reaktoru mám biomolitan na další zabrždění plynu. Používám zrnitost 10 a 30. Se složením brzdného materiálu bude třeba trochu laborovat. Stříkačka nesmí být příliš ucpaná, ale zároveň musí být materiál dost těsný, aby nám bublinky neprolétávaly celou stříkačkou bez užitku až ven. Velmi zde záleží na síle proudu vody. Čím silnější, tím musí být brzdný odpor větší. Zdálo by se, že je tedy jednoduché řešení – použít slabý proud vody. Bohužel toto může přinést problémy jednak v podobě nedostatečně rychlého rozpouštění CO2 a také, pokud reaktor napojíme např. na vnější filtr, tak si nemůžeme často dovolit minimální průtok.
Po naplnění reaktoru zpomalovacím materiálem nám již pouze zbývá připojit přívod CO2. K mnoha reaktorům se připojuje hadička přímo do těla reaktoru, k tomu bychom ale museli vrtat díru do stříkačky a zbytečně by vznikalo riziko netěsností. Já osobně toto realizuji velmi jednoduše pomocí injekčních jehel. Sám používám po několika experimentech jehly o průměru 0,8 mm v počtu tří kusů. Stalo se mi totiž, že se mi 0,5 mm jehla při nočním vypnutí zacpala a ráno CO2 neproudilo. Po výměně za 3 ks 0,8 mm jehel je vše bez problémů. Přívodní hadičku tedy pomocí T-kusů rozdělíme na několik větví a následně natlačíme na každou jehlu (jde to ztuha,ale jde to). Já používám silikonové hadičky, které mají větší pružnost. Jehly poté zapíchneme do přívodní hadice s vodou. A tímto je celý reaktor hotov. Voda protékající hadicí bude strhávat plyn do reaktoru, kde se zbrzdí a bude se rozpouštět.
Reaktor můžeme připojit buď na výstup filtračního systému (pozor, pouze pod hladinu akvária, reaktor není v žádném případě vodotěsný) a nebo jej pohánět samostatným čerpadlem. Pomocí kolínek si můžeme natvarovat vstup i výstup dle vlastních požadavků. Doporučuji brát v úvahu možnost zanášení reaktoru v závislosti na jeho umístění. Proto by měl být přístupný pro občasné čištění.
Přeji hodně štěstí při výrobě!
Ahoj akvaristi,
jelikož mě velice zaujal článek Externý CO2 reaktor od Spookyho, rozhodl jsem se vytvořit podobnou variantu s několika vylepšeními:
* Průhledný plast
* Otvor pro čištění
* Pevnější uchycení tenkých trubiček
Rozpis materiálu:
* Trubka 50×3,7 mm, délka 1m – 120,- Kč
(bohužel většina dodavatelů trubky dodává pouze délky 1m)
* Trubičky 16×2 mm – 5,- Kč
* Trubička 10×1,2 mm – 3,80 Kč
* Záslepka – 44,- Kč
* Šroubení 50DN – 194,- Kč
* Záslepka vkládaná do šroubení – 220,- Kč
(rozumnější vyrobit ji na soustruhu skoro zadarmo je totiž opravdu drahá)
* Molitan – z domácích zásob
* Celková cena materiálu – 367,- Kč (bez záslepky)
Ceny jsou uvedeny včetně DPH. Pokud by se reaktor zaslepil oboustranně, je možno se dostat k zajímavější ceně 217,- Kč. Použito bylo lepidlo Tangit, ale dá se použít jakékoliv lepidlo na PVC.
Materiál se dá opatřit například u firmy Tribon. Prodej je možný pouze po 1m a pro maloodběratele bude cena minimálně o 5% vyšší, než jsem uvedl v rozpisu. Zde bych doporučil prosit a třeba někde někdy nějaký kousek najdou, případně se domluvit s více akvaristy a o náklady se podělit. Také je možno zkusit vyhledat nějaký obchod po zadání odkazu „Transparentní PVC-U“ do libovolného vyhledávače, já našel například tento odkaz.
Obr.1 Materiál dle uvedeného seznamu připravený na výrobu reaktoru
Popis výroby
Připravíme si materiál, trubky zařízneme na potřebný rozměr. V krátkých trubičkách vyvrtáme otvory tak, aby byly po zasunutí uvnitř velké trubky. Průměr otvorů je 8mm. V trubičce na CO2 vyvrtáme dva otvory 3 mm. Naznačíme si potřebné otvory ve velké trubce, při nasazených zátkách asi 2cm od kraje zátky. Trubičku na CO2 umístíme asi 3 cm pod velkou trubičku. POZOR, trubičku pro CO2 otočíme otvory dolů, aby voda neměla snahu do trubičky vtékat.
Obr. 2 Na potřebnou délku zaříznutá a předvrtaná hlavní trubka a trubičky pro přívod a odvod vody a přívod CO2.
Vyzkoušíme si vše složit na sucho. Pak do trubky umístíme molitan. Natřeme lepidlem vnitřní stranu zátky (vytlačíme housenku lepidla po vnitřním obvodu, 0,5cm od kraje). Pak hned zátku nasadíme, rovně bez otáčení zatlačíme a již s ní nehýbáme. Trubičky natřeme na čele lepidlem a opatrně vložíme do trubky až nadoraz. Lepidlo se musí viditelně dotknout v trubce stěny. Pokud si troufáme, můžeme opatrně vytlačit housenku lepidla kolem trubičky, kde se dotýká velké trubky. Můžeme však počkat cca 1h až se trubička dole slepí. Vše necháme den zatuhnout.
Obr. 3 Rozebrané šroubení, přeškrtnutá část se nahradí ucpávkou. Toto šroubení bude v budoucnu sloužit pro čištění filtru
Obr. 4 Již složené šroubení připravené k vlepení do těla reaktoru
Obr. 5 Detailní pohled na vlepené šroubení (prozatím bez uzávěru) a trubičky pro přívod vody a přívod vlastního CO2
CO2 je lepší pouštět nahoru, reaktor je takto navržen. Pokud se bude pouštět CO2 dolů je pravděpodobné, že se bude lépe rozpouštět, ale hrozí strhávání bublinek do výtoku vody.
Obr. 6 Celkový pohled na reaktor připravený k použití pro hnojení pomocí CO2
Každý, kto používa vo svojom akváriu prihnojovanie rastlín pomocou CO2, sa určite zamýšľal nad otázkou, ako čo najefektívnejšie zužitkovávať plyn a ako ho čo najlepšie rozpustiť vo vode bez zbytočných strát. S touto myšlienkou som sa pohrával aj ja. Nakoľko je mojou snahou dostať všetku techniku potrebnú pre chod akvária z neho von, aby nešpatila prostredie, rozhodol som sa zostrojiť si externý co2 reaktor.
POUŽITÝ MATERIÁL:
* PVC trubka 32 mm, 25 cm (7 Sk)
* Zátky na PVC trubku – 2 kusy (18 Sk/kus)
* Molitan – 20 cm x 2 cm x 5 cm (13 Sk)
* Spojka na akvaristickú hadičku (7 Sk)
* Platová trubka z odkaľovacieho zvona, 12 mm, 2 x 5 cm (5 Sk)
* Akvaristická hadička (prípadne CO2 hadička) na prívod plynu
* Spätný ventil (nie je nutný)
* 2 x prísavka na uchytenie CO2 reaktora (nie je nutná)
* Sekundové lepidlo
* Lepidlo na PVC
Celková cena za výrobu externého CO2 reaktora vyšla teda 68 Sk. V cene nie je zahrnuté: akvaristická hadička, spätný ventil, prísavka, lepidlo, nakoľko tieto komponenty nájde každý akvarista vo svojom šuplíku.
Obr.1 Prehľad materiálu potrebného pre stavbu reaktora
POSTUP VÝROBY:
* PVC trubku 32 mm si narežeme na požadovanú veľkosť CO2 reaktora. Pridáme však ešte 5 cm na zátky. V mojom prípade som si odrezal trubku veľkosti 25 cm. Hrany po rezaní začistíme pilníkom alebo šmirgľovým papierom.
* Postupne nahrejeme obidve strany trubky a zasunieme do nich zátky.
Obr.2 PVC trubka 32 mm s dvomi zátkami vsadenými za tepla
* Trubku necháme vychladnúť a zátky z nej vytiahneme.
* Následne vyvŕtame do trubky otvory na prítok vody, prívod CO2 a odtok vody z reaktora. Na prítok a odtok vody som použil vrták 12 mm, prívod CO2 5 mm vrták.
Obr.3 PVC trubka s vyvŕtanými otvory pre prívod a odvod vody a prívod CO2
* Odrežeme si dve trubičky zo zvona veľkosti 5 cm. Na prítok a odtok vody môžeme použiť špeciálne násadky na hadice. Ja som ich nepoužil, nakoľko rovnakú úlohu nám spraví aj trubička z odkaľovacieho zvona a je nepomerne lacnejšia.
* Následne vlepíme trubičky na prítok a odtok vody a akvaristickú spojku na hadičku do predvŕtaných otvorov v reaktore. Tak isto vlepíme na jednu stranu reaktora zátku. Na lepenie spojov som použil sekundové lepidlo a lepidlo na PVC.
Obr.4 PVC trubka s vyvŕtanými otvory pre prívod a odvod vody a prívod CO2
* Všetky lepené spoje necháme vytvrdnúť 6-12 hodín.
Obr.5 Po lepení je treba nechať lepidlo schnúť 6 až 12 hodín
* Po vytvrdnutí vsunieme do tela reaktora molitan. Je potrebné, aby molitan bol čo najtesnejšie, aby bublinky CO2 museli prekonávať čo najväčší odpor a dokonale sa rozpustili vo vode.
Obr.6 Vsunutie molitanu do prichystaného tela reaktora
* Nakoniec vlepíme zátku aj na druhú stranu reaktora. V prípade, že by chcel niekto otvárateľný reaktor pre prípad výmeny náplne, je možné miesto jednej zátky prilepiť zátku so závitom, do ktorého zašroubujeme záklopku. Reaktor bude tým pádom otvárateľný.
* Reaktor je hotový a môžeme ho používať.
ZAPOJENIE REAKTORA:
Reaktor napojíme na externé čerpadlo lebo napriklad na odtok z externého filtra v mieste, ktoré je bližšie k prívodu CO2 a na druhú stranu napojíme odtok do akvária. Na akvaristickú spojku zapojíme prívod CO2.
Obr.7 Zapojenie reaktora – prívod vody musí byť bližšie k prívodu CO2
UPOZORNENIE:
Autor článku nenesie žiadnu zodpovednosť za používanie hore popísaného CO2 reaktora.
Testy reaktoru
Před nasazením reaktoru CO2 do provozu jsem se rozhodl udělat s ním pár jednoduchých testů, které by prokázaly účinnost rozpouštění CO2 ve vodě. S výsledky těchto testů bych vás rád nyní seznámil.
Testovací podmínky:
* Akvárium – 60 x 28 x 25 cm
* Objem vody, reálný – 34l (voda z kohoutku / voda z RO – poměr 3:2)
* Uhličitanová tvrdost – 5°
* Teplota vody – 24,4°C
* Čerpadlo CO2 – NOVA 10W, nastaveno na 800 l/h
* Čerpadlo akvárium – 2,5W, nastaveno na 300 l/h
* Vzduchovací motorek – ELITE 799, 2W
* Průtok reálný max. 282l/h (reaktor plný vody)
* Průtok reálný min. 261l/h (reaktor napuštěný CO2)
* Průtok bez reaktoru se nemění (odpor je neměřitelný, molitan uvnitř FILTREN TM10)
Obr. 7 Počáteční naměřené hodnoty, detail pracoviště, konečné naměřené hodnoty
Při testu jsem ponechal vše v chodu asi 3hodiny, aby se ustálila voda a bylo stabilní pH. Uvnitř akvária bylo umístěné čerpadlo pro cirkulaci v akváriu, druhé čerpadlo bylo napojené na okruh CO2. Obě čerpadla byla neustále v chodu. Výpočet CO2 je orientační, je uváděn spíše jen pro představu.
Vlastní test:
Počáteční stav byl pH 7,03 čemuž odpovídá zhruba koncentrace CO2 13 mg/l
Reaktor napouštěn CO2, udržována hladina vody cca 2 cm nad odtokovou trubičkou.
Po 5 minutách kleslo pH na 6,00 což odpovídá koncentraci CO2 141,8 mg/l
Po 20 minutách kleslo pH na 5,70 a další pokles se skoro zastavil, CO2 283 mg/l
Koncentrace by se již více nadále nezvyšovala, nastal stabilní stav mezi možnosti nasycení vody a vyprchávání CO2 z hladiny. V tuto chvíli bylo dávkování CO2 zastaveno a vše ponecháno v klidu.
Po 50 minutách se pH zvedlo na 5,78, plocha hladiny neumožňovala takový únik CO2.
Po této době bylo spuštěno vzduchování uprostřed akvária.
Po 10 minutách pH 5,850, rychlost uvolňování CO2 se zvětšila asi 40x
Po 20 minutách pH 6,000
Po 30 minutách pH 6,130
Obr.8 Grafické vyjádření pH v závislisti na čase [min] s označenými časy, kdy se vypnulo přidávání CO2 a začalo se vzduchovat
Závěr:
Vstřebávání CO2 nejvíce ovlivňuje plocha rozhraní plyn/voda. Průtok vody, pokud bude odpovídat minimálně polovině objemu akvária za hodinu, je plně dostačující. Při odpovídajícím dávkování CO2 (po bublinkách) není velikost reaktoru není rozhodující. Nikdy se totiž nemůže vytvořit takové množství plynu, aby začalo z reaktoru unikat.
U reaktoru je potřeba dodržet pouze některé zákonitosti:
Velikost taková, aby nebyl proud vody tak silný, že by strhával CO2 ven (určitě záleží i na tlumící hmotě, která zabraňuje úniku bublinkám CO2).
Proudění vody v reaktoru by mělo být „rozbíjené“ aby bylo vstřebávání plynu velké.
Obr. 9 Detail přívodu CO2, naznačená hladina vody v reaktoru a pohled na čeřenou hladinu při provzdušňování
Pohyb hladiny v akváriu by měl být klidný a rozhodně bez vzduchování. Jinak je dávkování CO2 neúčinné, jelikož není možné dodat tolik CO2, aby se vyrovnal úniku z akvária. Při velkém akváriu, případně velikém pohybu hladiny je potřeba dodávku CO2 zvýšit natolik, aby dodávka pokryla i tento únik. Pozor, při dobrém reaktoru je velice lehké předávkovat CO2.
Při řízení pomocí regulátoru pH je vhodné provozovat reaktor na samostatné čerpadlo, které se vypíná zároveň s dodávkou CO2. To platí i při použití spínacích hodin sloužících k vypínání čerpadla v noci. Tím, že přerušíte koloběh vody v reaktoru, tím zastavíte i dodávku CO2 a nemůže tedy dojít k předávkování.
V kategorii: technika | Žádný komentář
Obvykle není nutné. Pokud voda v akváriu proudí, difuzí se do vody dostane ze vzduchu dostatečné množství kyslíku. Rostliny fotosyntézou také obohatí vodu o kyslík.
Vhodné by naopak bylo při léčení ryb, kdy se obvykle odstraňuje filtr z akvária (dojde k zničení vnitřních kultur bakterií). Také pomáhá silně vířit vodu, aby nedocházelo k usazování některých chemických přípravků u dna, kde by zvýšená koncentrace mohla zapříčinit úhyn ryb. Déle by bylo vhodné použít vzduchování na noc při neustálém sycení co2 nebo v silně zarostlých nádržích, kde mohou rostliny v noci způsobyt výrazný úbytek kyslíku ve vodě.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář
No, musím se přiznat, že tohle je opravdu problém a trvalo mi poměrně dlouho, než jsem to uspokojivě vyřešil. Na sací koš stačí nasadit (bio)molitan. Ovšem záporů je hned několik. Aby to fungovalo jak má, je třeba použít docela veliký kus molitanu. Pokud použijete malý, bude se zanášet ještě rychleji než sací koš a budete ho muset pravidelně čistit (a při tom vždy zvíříte veliké množství nečistto v molitanu usazených). Já použil v 250-ti litrovém akváriu kus hrubého fitračního molitanu o rozměrech 9 * 9 * 25 cm a to hned tak někdo do akvária nechce. Také jsem se tomu bránil, ale nekonec je umístěn v zadním rohu a je zarostlí Vallisnerií gigantea, takže není vůbec vidět. Jeho čistění je díky jeho velikosti jednou za čas (odsátím hrubých nečistot jako při odkalování)
Na druhou stranu to má i kladné stránky : od té doby téměř odpadla údržba externího filtru, protože se do něho nečistoty jednoduše nedostanou. Objem filtrační hmoty jsem zvýšil o 2 litry, což je téměř tolik, jako má sám filtr.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář
Ani malou, ani velkou. Příliš hrubé dno (průměr kamínků 1 a více cm) se špatně odkaluje a zapadává do něj velké množství odpadu a krmení, které by ryby třeba sežraly. Příliš jemný písek zase nedovolí proudění okysličené vody ve dně. Za vhodné považuji průměr kamínků od nekolika milimetrů do 1 centimetru. Více v článku Založení nového akvária.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář
Obecně doporučovaný výkon topítka 1W na 1 litr vody mi na akvárium umístěné doma v pokoji přijde zbytečně mnoho. Pokud se teplota v místnosti celoročně pohybuje okolo 23°C a více, možná se obejdete bez topíítka. Osvětlení nad akváriem vody o těch několik stupnů ohřeje.
Jestliže je v místnosti 20°C a více, bude stačit topení o výkonu 0,5 – 1 W na 1 litr vody. Sám mám dokonce méně než 0,5W / litr a také to stačí (ačkoliv pokud v zimě málo topím nebo moc větrám, teplota vody v akváriu se neudrží na 25°C a začne klesat).
Pokud plánujete chov teplomilnějších druhů ryb a budete potřebovat teplotu vody okolo 30-ti °C měli byste uvažovat o výkonu rozhedně vyšším, než 1W / litr.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář
Při použití lineárních zářivkových trubic (asi nejvýhodnější zdroj světla) je vhodné od 0,3W/l do 0,8W/litr vody. Je to velice zavádějící údaj – záleží na druhu použité trubice (rozdíl svítivosti je někdy i více, než dvojnásobný), náročnosti pěstovaných rostlin, hloubce akvária. Při používání hnojení pomocí co2 je vhodný spíše vyšší výkon. Daná problematika může být velice rozsáhlá, takže čtěte dál : např. Osvětlovací kryt nad akváriem nebo stránky p. Pelikána, viz Odkazy.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář
Aktivní uhlí dávají často výrobci k filtrům, kvůli nízké ceně a efektu, že od nich něco dostanete navíc. Málo kde však napíší, že je zbytečné ho ve filtru stále používat. Aktivní uhlí se hodí k odstranění některých chemických nečistot z vody jako jsou zbytky léčiv atp. Dále může být výhodné jeho použít při zakládání akvária, kdy pomůže chemicky i mechanicky rychleji vyčistit vodu. Po určité době (dny – týdny) dojde k nasycení uhlí a je nutné ho vyndat, jinak dojde k uvolňování v něm nashromážděných látek zpět do vody. Navíc má příliš malé póry, než aby se v něm dokázaly usadit nitrifikační baktérie, takže jeho dlouhodobé používanání je nejen zbytečné, ale i nevhodné.
V kategorii: akvarijní otázky | Žádný komentář