Původní verze odsavače nečistot
Již na začátku jsem se rozhodl k použití čerpadla k odsávání nepořádku z hladiny. V první verzi jsem používal klasické čerpadlo Atman AT – 304 (které jsem tehdy měl doma navíc). Jelikož jeho sací otvor je velký, zakoupil jsem novodurovou trubku a přes ni voda přepadala do čerpadla. Na vyústění čerpadla jsem nasadil hadičku a na ni kousek biomolitanu jako filtr. Celkově tato konstrukce měla však několik nedostatků.
1) Vše bylo příliš veliké a v akváriu značně hyzdilo.
2) Díky velikému průměru nasávací trubky bylo nutno udržovat malou vzdálenost hladiny od ústí sací trubky. S tím souviselo pravidelné doplňování vody i několikrát týdně.
3) Biomolitan mi často tlakem vody vyletěl z výpustního potrubí.
Bod 3 jsem vyřešil nejprve tak, že jsem biomolitan vyměnil za jemný kapesník, ten jsem silonem pevně přivázal k výpustnímu potrubí. Filtrovalo to perfektně, bohužel se to ihned ucpávalo a velmi poklesl výkon čerpadla. Nakonec jsem veškerou filtraci z výpusti sundal a zjistil jsem, že takhle to stačí. Nepořádek (v mém případě sinice) se z hladiny odsála a i když jsem ji vypustil ke dnu nádrže, na hladinu zpátky nedoplavala a ani nikde ve vodním sloupci se nevyskytovala. Myslím, že stejný postup by mohl fungovat i pro mastnou hladinu, pouze pro jemné úlomky rostlin bude zřejmě nutné použít nějaké filtrační zařízení. Jednou z možností je např. velmi jednoduché zařízení z injekční stříkačky, do které se vloží kousek biomolitanu a snadno se napojí na čerpadlo, lze ji navíc umístit někde u dna pro nenápadný vzhled (pomoci může také pouhé umístění výpusti čerpadla do blízkosti nasávání akvarijního filtru). Pro lepší pochopení přidávám fotku možného filtračního zařízení.
150 ml injekční stříkačka

Na obrázku je 150 ml injekční stříkačka, z jedné strany je v ní zasunut bimolitan sloužící k filtraci, na druhé straně je
provrtána vrtákem o průměru 13 mm, následně je do tohoto otvoru natlačena hadice 12/16 a vevnitř ve stříkačce je pomocí
kolínek rozptýleno proudění do stěny stříkačky za účelem rozšíření a zpomalení proudu vody a efektivnější filtraci.
Já osobně používám zaústění do přepadu filtru a tak se mi všechen nepořádek odsaje. Toto však pravděpodobně nebudou běžné externí filtry umožňovat, jelikož při odsávání z hladiny se vždy odsává i vzduch a ten by poté externí hrncový filtr zavzdušnil. Body 1 a 2 jsem vyřešil zároveň pomocí koupě čerpací hlavy a tenké sací trubky o průměru lehce přes 12 mm, čímž jsem eliminoval jednak škaredý vzhled díky umístění čerpadla ke dnu a zúžení sacího potrubí, tak díky tomuto zúžení vzniká větší podtlak a celý systém není tak náročný na udržování výšky hladiny vody v akváriu. A tímto se zrodila finální verze, kterou k plné spokojenosti používám zhruba rok a myslím tedy, že je dostatečně odzkoušená. A právě tuto poslední, z mého pohledu nejlépe funkční verzi, vám představím.
čerpadlo nainstalované v nádrži

Pohled na umístění čerpadla
čerpadlo

Pohled na odsavač
Co budeme potřebovat
Na výrobu dle mého postupu budete potřebovat:

* spínací hodiny (osobně doporučuji mechanické, jelikož digitální se mi často restartovaly při zapnutí či vypnutí čerpadla a problém neustal ani po výměně za jiný kus)
* čerpací hlava Atman AT – 201 (nebo jiná adekvátní čerpací hlava)
* hadici 12/16 (podle potřeby a způsobu vedení odhadem max. 2 m, já osobně používám asi 15 cm)
* hadici 15/21 (nebo 16/22, je třeba jako redukce při napojení hadice 12/16 na čerpací hlavu, jelikož její sací trubka má velký průměr a hadice 12/16 na ni nejde nasadit. Stačí cca 10 cm, obě hadice jsem koupil v hornbachu)
* trubka o vnějším průměru lehce nad 12 mm (vysoká zhruba jako výška akvária, ideálně průhledná, dohněda, neruší příliš při pohledu na ní, já jsem použil trubky Fluval, průměr trubky je odvozen od vnitřního průměru 12/16 hadice tak, aby tato hadice na trubku pasovala)
* přísavka na uchycení nasávací trubky ke stěně akvária
* kolínka pro tvarování výstupní hadice

Postup montáže
Hlavní objekt, od kterého se budeme odvíjet je čerpací hlava. Ze sacího potrubí odejmeme ochranný košík, poté na sací trubku natlačíme hadici 15/21 (Nebo 16/22, já osobně zde používám tuto větší, jelikož v sobě poté hadičky dobře kloužou a snadno se dá regulovat výška nasávací trubky Fluval u hladiny). Dovnitř této hadice vložíme hadici 12/16 a konečně do této hadice dovnitř vložíme trubku o průměru cca 12 mm, jenž bude sloužit k nasávání nepořádku z hladiny. Na výpustní otvor čerpadla nasadíme taktéž standardní hadici 15/21 (Nebo 16/22, zde osobně doporučuji spíše volit 15/21, jelikož ve výpustní hadici je tlak a ten při použití hadice 16/22 vyrážel menší hadičku 12/16 ven, avšak při použití 15/21 tyto v sobě výrazně pevněji drží) a do této hadice poté zasuneme 12/16 a výpusť čerpadla můžeme např. směrovat do rohu akvária za účelem omezení proudění. Z přiložených fotek je snad postup jasnější.
čerpací hlava

Detail na čerpací hlavu spolu se zaústěním do filtru
vyústění čerpadla

Detail vyústění čerpadla
Tipy

* Pomocí výkonu čerpadla se dá ovlivnit, jakého rozdílu můžete dosáhnout mezi výškou nasávací trubky a hladinou akvária.
* V případě použití silného čerpadla není funkčnost čističe závislá tolik na velikosti tohoto rozdílu, jelikož toto čerpadlo dokáže nasát od hladiny i při větší vzdálenosti, avšak zase udělá mnohem větší vír v nádrži. Naopak použití slabého čerpadla neztropí takový průvan v nádrži, ale rozdíl hladiny vody a výšky sací trubky se bude muset držet na minimu a s tím souvisí udržování stabilní výšky hladiny v nádrži. Výhodou takového řešení je také to, že pokud používáte zaústění do filtru, bude výkon čerpadla filtru postačovat k odvedení vody, kterou přivede odsavač nečistot a nepůjde část vody do nádrže.
* Já osobně mám čerpadlo zahrabáno v písku, není tak téměř vůbec vidět a jediné, co v akváriu ruší je tedy přívodní kabel a nasávací trubka, což jsou objekty poměrně nenápadné.
* V okolí sacího otvoru není vhodné pěstovat rostliny, jenž se táhnou po hladině, jelikož by tento otvor ucpávaly a bránily přítoku vody.
* Čerpadlo je velmi vhodné pro větší komfort napojit na spínací hodiny, já osobně každé ráno na 15 minut (nejmenší možný interval mechanických spínacích hodin) spouštím čerpadlo.
* Pro tvarování výpusti čerpadla je možné použít kolínka z 5 ml injekčních stříkaček, které jsou nenápadná a můžeme si je libovolně natvarovat dle našich potřeb nad sporákem (ideální je před tvarováním stříkačku vyplnit např. pískem, výborně pak drží šířku (průměr) po celé délce a dobře se tvaruje, v případě nevyplnění stříkačky se tato lehce zohne tak, že se průchozí otvor v místě zohnutí silně zmenší). Jelikož v mém předchozím článku o aplikaci CO2 se v komentářích uživatelé zmiňovali, že nechápou přesně postup výroby pro ilustraci přikládám na pár fotkách tento postup.

Postup výroby kolínek
injekční stříkačka s pískem

1) 5 ml stříkačku naplňte pískem
injekční stříkačka nad sporákem

2) nahřejte stříkačku nad plamenem
ohnutá injekční stříkačka

3) injekční stříkačka po ohnutí
injekční stříkačka prázdná

4) po vychladnutí vysypte písek
oříznutá injekční stříkačka

5) odřízneme konece injekční stříkačky
zahnuté kolínko

6) již hotové kolínko z injekční stříkačky
Doufám, že někomu tento článek alespoň částečně pomůže a přeji hodně štěstí při případné výrobě. Případné nejasnosti a otázky rád vysvětlím v komentářích a nebo budou doplněny přímo do článku.

* – Proudový chránič 30mA
* – Jistič osvětlení
* – Spínací hodiny dvoukanálové pro osvětlení (dva stupně „rozednívání“)
* – Jistič topení
* – Jistič čerpadla filtru + ventilu CO2
* – Spínací hodiny CO2
akvárium
Všechny jističe by mohly být 1A s charakteristikou B. V případě poruchy osvětlení, nebo vinutí čerpadla vypne bezpečně jistič pouze tento okruh.
3. Akvárium řízené mikroprocesorem:
Výhody:
- Možnost realizace velice pěkného řízení za velice rozumný peníz
- Možnost rozšiřování (pokud jsem na to myslel)
Nevýhody:
- Obrovská spotřeba času, stovky hodin (nevěříte?, věřte)
- Pokud má systém poruchu po n-letech, někdy ani tvůrce již neví, jak funguje
- Není jisté, že to vlastně bude správně pracovat
Možnost řídit akvárium pomocí MCU napadlo asi již hodně elektroniků – akvaristů. Vypadá co vcelku jednoduše. Navrhnu zapojení, vyrobím zařízení, napíši program. Vlastně ono to takhle jednoduché i je, akorát to přináší nečekané komplikace při případné realizaci. Pokud si přesně nerozmyslím, co od zařízení budu očekávat, nemusí to tam jít později dodělat. Konstrukce by měla zvládnout i nějaké to rušení (mixér, start zářivek, vysavač). Procesory se rádi zasukují, a i když se umí sami resetovat, nemuselo by na ten krátký okamžik všecko vypadnout. Jak se s tím poprat to je otázka. Pokud se přes návrh a konstrukci úspěšně přeneseme, zbývá napsat program. A to bývá většinou běh na dlouhou trať. I já jsem kdysi podlehl vidině komfortního řízení akvária pomocí MCU s dotykovým LCD displejem 320×240 bodů. Naštěstí jsem od toho upustil a tak se již mohu kochat pohledem na funkční akvárium.
akvarujní rybičky
4. Akvárium řízené počítačem:
Výhody:
- Cenově přijatelné, PC stačí z bazaru
- Vysoký komfort řízení a vizualizace
- Při poruše PC stačí nahrát program do jiného
Nevýhody:
- Zabere mooooooc místa
- Spotřebovává hodně el. proudu (přes noc i víc než akvárium)
- Spolehlivost běžného PC není zrovna velká
- Hlučnost ventilátorů v PC
Možná se to někomu zdá trošku (hodně) ujeté, ale není to tak špatný nápad. Princip je vlastně podobný jako řízení mikroprocesorem. Procesor se také většinou použije jako rozhraní mezi PC a řízenými prvky. PC pak jenom do procesoru posílá data zapni/vypni a on posílá zpět zapnuto/vypnuto. Procesor tak nevykonává žádné složité operace a veškeré řízení přebírá PC. V PC je možné napsat velice přehledný a graficky pěkný program, programovacích jazyků je opravdu mnoho.
akvárium

CO2 z kvasnic

.
Momentálně jsem si pořídil tlakovou nádobu a tak už tento systém nevyužívám, ale s úspěchem sem jej používal přes dva měsíce. Tento návod budiž inspirací, jak na výrobu přetlakového ventilu. Ventil je sestrojen z injekční stříkačky a dvou propisek (viz. obr. 1). Nelze napsat přesný seznam dílů, protože těžko koupíte stejnou propisku, jakou jsem použil já, a proto berte tento návod jako inspiraci, jak se dá takový ventil udělat.
Obr.1 Jednotlivé použité části před vlastním smontováním přetlakového ventilu
Na výrobu jsem použil injekční stříkačku malou 3 ml, ze které jsem vyhodil vnitřek, který již není potřeba. Dále jsem použil náplň do propisky. Použil jsem tělo propisky, které po zkrácení šlo zasunout do injekční stříkačky. V mém případě to sedělo bez vůle, ale tady není nutné utěsnění. Na druhou stranu těla z propisky jsem nahřál matičku a vtlačil dovnitř (viz. obr. 3). Tím je obal ventilu hotov. Ventil měří na délku 12 cm a náplň do propisky má 8,8 cm. Je důležité, aby tuha byla kratší než ventil, protože na ní bude ještě pružina a je důležitá vůle z důvodů regulace ventilu.
Obr.2 Částečně smontovaný přetlakový ventil
Nyní sestavíme vnitřek ventilu. Do ventilu dáme náplň do propisky a já do ní ze spodu vsunul malou gumovou zátku z důvodů těsnosti. Asi nebudete mít takovou zátku. Půjde to vyřešit nahřátím malé kovové kuličky a následným vtlačením do náplně anebo nalepením plátku gumy na spod náplně s následným zastřihnutím a zabroušením.
Obr.3 Matička vtlačená za tepla do těla propisky
Obr.4 Pomocí šroubu vytvořená dosedací plocha pro pružinu
Z vrchu na náplň nasaďte pružinku z propisky na ni plastový váleček, který je vyroben z mechanizmu zapínání a vypínání propisky (váleček je nutný, aby se pružina při stačení nedeformovala) na konci tohoto válečku je hlavička z vrutu, kterou jsem nahřál a zatavil na vrch válečku (viz. obr.4). Je to důležité pro následnou regulaci ventilu, aby šroub, kterým regulujete ventil, klouzal po hlavičce vrutu a neotáčel tak celým vnitřním mechanizmem ventilu. Trubička i s hlavičkou vrutu má 2 cm.
Trubičku navlečeme na pružinku. Nyní složíme ventil. Já jsem navrtal malou dírku do ventilu, abych zafixoval hřebíčkem spoj mezi tělem propisky a injekční stříkačkou. Pozor, hřebíček se nesmí dotýkat náplně do propisky! Viz. obrázky 5 a 6.
Obr.5 Otvor, pomocí nějž spojíme propisku s tělem stříkačky
Obr.6 Detailní pohled na částečně zasunutý spojovací hřebíček
Nyní vezmeme šroubek, který vložíme do pružiny (tato pružina slouží k tomu, aby se nám šroubek sám nepovoloval, ale není bezpodmínečně nutné) a zašroubujeme do ventilu. Pokud šroubek dotahujeme, tak ten působí tlakem na vnitřní pružinu a ta na náplň do plnícího pera, které uzavírá vstup do injekční stříkačky. Čím více budeme šroub utahovat, tím větší bude tlak v láhvi. Pokud tlak stoupne nad mez seřízení ventilu, tak ventil začne upouštět CO2. Doporučuji do ventilu nalít trochu stolního oleje, který zamezí případnému přilepení náplně s gumou k injekční stříkačce a také když ventil začne upouštět přetlak, tak uvidíme v oleji bublinky, což je unikající oxid a tím pádem víme, jestli ještě ventil přiškrtit anebo je láhev už dost natlakovaná a tím pádem ventil povolit.
Obr.7 Již hotový ventil nainstalovaný na PET láhev s roztokem z kvasnic pro výrobu CO2
Vše je patrné na obrázcích a tak doufám, že vám to bude k něčemu. Doporučuji na dávkování CO2 sestrojit jehlový ventil ze zapalovače a bublinkoměr, což je popsáno v jiných článcích. Mimochodem děkuji tvůrci jehlového ventilu, protože je to opravdu levné a účinné řešení.

* Čerpadlo Resun max. průtok 200 l/h seškrcené na minimum 169 Kč
* Hadice vnitřní průměr 11 mm zelená 1 metr 26 Kč
* Injekční stříkačky cca 2 Kč/kus
* Spínací hodiny 110 Kč (zde by se dá ušetřit a napojit na hodiny, které spínají zářivky. Ideální je však přestat dodávat CO2 tak půl hodiny před zhasnutím světla)
* Soustava na dávkování CO2 (v mém případě kvasnice) – tu jsem do rozpočtu nezahrnul

Celkem tedy 200 Kč bez hodin nebo 310 i s hodinami
Akvárium vám nehyzdí žádný zvon, pod kterým je CO2 nebo jiné podobné rozměrné zařízení. Navíc to všechno funguje samo, není potřeba se starat o vypínání na noc.

Před časem jsem zde publikoval výše uvedený návod na zařízení, které dodává do vody CO2. Po nějaké době jsem sám zjistil, že by bylo vhodné jej trochu vylepšit. Dle mého názoru je totiž rozpouštění CO2 příliš závislé na síle proudu vody, samotnému se mi občas stalo, že se nějaké CO2 nestihlo rozpustit a uteklo na výpusti na hladinu.
Schema aplikace CO2
Schéma zapojení reaktoru
Tudíž bylo jasné že potřebuji nějakou směšovací komoru. Zabrousil jsem na webshopy, ale když jsem viděl ceny komerčních výrobků pohybujících se i v řádu tisíců korun za trochu kvalitnější, tak bylo jasné, že to nějak vyrobím podomácku. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si koupil 2 injekční stříkačky o objemu 60 ml (nejsou úplně běžně dostupné). Zde jsem měl štěstí, že jedna byla tuším značky Chirana a druhá Braun a že mají malinko jiný průměr (toto je důležité při jejich zasouvání do sebe). Vytáhl jsem jejich pístky a nechal pouze těla. Následně jsem tělo jedné výrazně zkrátil. Poté jsem vystřihl kus hrubého biomolitanu dovnitř stříkačky. V místě, kde má stříkačka vyústění na jehlu, jsem odvrtal otvor pro hadici. Jelikož mám doma několik čerpadel ATMAN, použil jsem na nasazení hadice na stříkačku příslušenství těchto čerpadel, kdo nemá, tak u nás v instalatérských potřebách se běžně dají koupit šroubovací průchodky, které tento účel splní ještě lépe. Následně jsem do větší stříkačky vložil biomolitan a tou kratší uřezanou jsem ji zavíčkoval. Zařízení jsem zapojil na hadici za čerpadlo za vstup CO2 a výsledek je perfektní, veškeré CO2 se rozpouští i při nižším průtoku vody. Doporučil bych také nasávání čerpadla překrýt síťkou, aby se komora nezanášela nepořádkem. Celkové náklady byly cca 50 korun za 2 stříkačky a asi 20 korun za síťku. Na schématu vpravo je vidět kompletní princip zapojení v případě, že je zařízení nainstalováno přímo v akváriu.

Konečně se podařilo fotograficky zdokumentovat instalaci zařízení pro aplikaci CO2. Veškeré zařízení je nyní umístěno v externím filtru, tedy mimo vlastní akvárium. Nově je použito čerpadlo Eheim compact 300. Průtok tohoto čerpadla je omezen škrcením odhadem na zhruba tak 200 litrů za hodinu. Snad bude z následujících obrázků vše jasnější.
Reaktor Přívod CO2 Kopletní zapojení

Vlevo – vlastní reaktor vytvořený ze dvou injekčních stříkaček o objemu 150 ml zasunutých do sebe po nahřátí nad sporákem
Uprostřed – detailní pohled způsobu přívodu CO2 pomocí jehel z injekčních stříkaček
Vpravo – pohled na kompletní instalaci reaktoru CO2, kde je velmi dobře vidět způsob umístění jednotlivých komponent
Do hadice s proudící vodou přivádím CO2 pomocí tří injekčních jehel. Jehly používám o co nejmenším průměru, aby se do proudu vody dostávaly co nejmenší bublinky a tím došlo k co nejrychlejšímu rozpuštění CO2. Tři jehly jsou použity právě kvůli jejich malému průměru. Pokud ale používáte CO2 z kvasnic, doporučoval bych raději z bezpečnostních důvodů použít jehly o větším průměru, jelikož se mi už stalo, že se jehla ucpala.

* – Proudový chránič 30mA
* – Jistič osvětlení
* – Spínací hodiny dvoukanálové pro osvětlení (dva stupně „rozednívání“)
* – Jistič topení
* – Jistič čerpadla filtru + ventilu CO2
* – Spínací hodiny CO2
akvárium
Všechny jističe by mohly být 1A s charakteristikou B. V případě poruchy osvětlení, nebo vinutí čerpadla vypne bezpečně jistič pouze tento okruh.
3. Akvárium řízené mikroprocesorem:
Výhody:
- Možnost realizace velice pěkného řízení za velice rozumný peníz
- Možnost rozšiřování (pokud jsem na to myslel)
Nevýhody:
- Obrovská spotřeba času, stovky hodin (nevěříte?, věřte)
- Pokud má systém poruchu po n-letech, někdy ani tvůrce již neví, jak funguje
- Není jisté, že to vlastně bude správně pracovat
Možnost řídit akvárium pomocí MCU napadlo asi již hodně elektroniků – akvaristů. Vypadá co vcelku jednoduše. Navrhnu zapojení, vyrobím zařízení, napíši program. Vlastně ono to takhle jednoduché i je, akorát to přináší nečekané komplikace při případné realizaci. Pokud si přesně nerozmyslím, co od zařízení budu očekávat, nemusí to tam jít později dodělat. Konstrukce by měla zvládnout i nějaké to rušení (mixér, start zářivek, vysavač). Procesory se rádi zasukují, a i když se umí sami resetovat, nemuselo by na ten krátký okamžik všecko vypadnout. Jak se s tím poprat to je otázka. Pokud se přes návrh a konstrukci úspěšně přeneseme, zbývá napsat program. A to bývá většinou běh na dlouhou trať. I já jsem kdysi podlehl vidině komfortního řízení akvária pomocí MCU s dotykovým LCD displejem 320×240 bodů. Naštěstí jsem od toho upustil a tak se již mohu kochat pohledem na funkční akvárium.
akvarujní rybičky
4. Akvárium řízené počítačem:
Výhody:
- Cenově přijatelné, PC stačí z bazaru
- Vysoký komfort řízení a vizualizace
- Při poruše PC stačí nahrát program do jiného
Nevýhody:
- Zabere mooooooc místa
- Spotřebovává hodně el. proudu (přes noc i víc než akvárium)
- Spolehlivost běžného PC není zrovna velká
- Hlučnost ventilátorů v PC
Možná se to někomu zdá trošku (hodně) ujeté, ale není to tak špatný nápad. Princip je vlastně podobný jako řízení mikroprocesorem. Procesor se také většinou použije jako rozhraní mezi PC a řízenými prvky. PC pak jenom do procesoru posílá data zapni/vypni a on posílá zpět zapnuto/vypnuto. Procesor tak nevykonává žádné složité operace a veškeré řízení přebírá PC. V PC je možné napsat velice přehledný a graficky pěkný program, programovacích jazyků je opravdu mnoho.
akvárium

5. Akvárium řízené PLC:
Výhody:
- Vysoká spolehlivost
- Snadnost programování
Nevýhody:
- Vysoká pořizovací cena
PLC tedy programovatelný logický automat je pro své okolí taková černá skříňka. Funkci PLC si lze vysvětlit následovně. PLC načte stav všech svých vstupů, provede svůj program a podle výsledků programu nastaví výstupy. Tento proces se neustále opakuje. Programové možnosti PLC jsou velice rozdílné.
Nejjednodušší, takzvaná logická relé, mají určitý malý počet vstupů a výstupů. Program umožňuje používat logické rozhodování (jeli in A=1 a in B=1 tak out X=1), časování (jeli in A=1 10s tak out X=1), čítání (pokud in A=1/0 nastalo 12x tak out X=1), případně využívat LCD displej relé a jeho tlačítka. Složitější instrukce většinou nebývají k dispozici.
Vyšší řada PLC mívá větší počet vstupů a výstupů, v základním provedení bývají i analogové vstupy, případně komunikační rozhraní. Také jsou větší možnosti rozšíření, přidáním dalších karet. Program umožňuje složitější výpočty +,-,*,/, umožňuje rozhodování <,>,=<,=, případně je možné používat základní funkce proporcionálních regulací.

Nejvyšší řada PLC automatů bývá řešená již v základu modulově. Minimální konfigurace se většinou skládá z napájecí části, řídící jednotky a závěrné části (pokud je potřeba). Vložením příslušných modulů získáváme systém podle našich požadavků. Moduly jsou vstupní, výstupní, analogové DA i AD, komunikační RS232/485/422/CAN/PROFIBUS-DP, pro řízení servopohonů apd. Dostupných funkcí je mnoho (i několik set). Je možné pracovat s čísly s desetinou čárkou, porovnávat a vyhledávat ve skupině čísel i textů, používat goniometrické funkce, apod.

Řízení pomocí PLC je nejspolehlivější, bohužel má i své stinné stránky (pro případného zájemce). Nejhorší bývá opatřit si vhodné PLC. Pokud nepočítám nákup nového případně použitého zařízení za hodně peněz, již moc možností není. Občas se dá starší PLC demontovat z již vyřazených strojů. Je také možnost sehnat „porouchané“ moduly, které mají vadný třeba jenom jeden vstup. Další záležitostí je opatření si programu pro programování PLC. Pokud s ním nepracujete v práci, je to na Vás jak si jej opatříte. Dejme tomu že již máte vše potřebné. Pak stačí jenom nainstalovat, připojit vstupy a výstupy a napsat program. Program pro PLC se píše snadno. Výrobci mají připravené funkce, které stačí vhodně použít.
6. Topení:
Topení se časem neřídí. Teplotu udržujeme trvale na požadované hodnotě a většina topení má již řízení teploty zabudováno v tělese. I zde se mohou objevit některá úskalí. U „levných“ topení může po relativně krátké době dojít k poruše topné spirály. Konstrukce a materiály spirály jsou bohužel podřízené ceně. U kvalitních topení by tato porucha neměla prakticky nastat. Jiná situace je však u regulace teploty. Tam by se topení dala rozdělit na dva druhy a to s bimetalem a elektronické. Řízení teploty bimetalem (bimetal – pásek z dvou rozdílných kovů prohýbající se dle teploty) je poměrně málo přesné. Nastavení teploty bývá neopakovatelné, tj. po přesunutí stavítka jinam a zpět na výchozí místo nemusí být udržována stejná teplota. Pro akvaristiku je však přesnost dostačující a záleží spíše na kvalitě konstrukce. Zde se pozná opravdu kvalitní výrobek. Jeden nejmenovaný levný výrobek měl odchylku 5°C od stupnice a po 1 denním udržování teploty zůstal natrvalo sepnutý. (Nebyl zakoupen do akvária, ale pro jiné účely) Elektronicky řízené topení udržuje teplotu přesně a životnost je vzhledem k absenci pohyblivých dílů neomezená. Spolehlivost je tak podstatně větší.
7. Měření chemických parametrů:
Dnes lze měřit teoreticky cokoliv, jde především o cenu. V případě akvaristiky se dá bavit o teplotě [°C], kyselosti [pH] a vodivosti [uS]. Ostatní parametry jsou cenově mimo možnosti většiny akvaristů a měřit je automaticky by bylo, jako kdyby kolotočáři na pouti elektronicky měřili otáčky řetízkáče. Pokud pominu návody na konstrukci více či méně zdařilých zařízení, zbývá koupě hotového výrobku. Zde je možností více. Pokud zakoupíme ruční měřící přístroj v cenové relaci kolem 3.000,- Kč
je prakticky nezbytné před měřením provést kalibraci. Jen tak má měření smysl a je možné dosáhnou rozumné přesnosti. Další hranicí jsou průmyslové měřiče, většinou i s analogovým výstupem měřené hodnoty pro možnost záznamu. Zde cena začíná na 10.000 za jedenu měřenou veličinu. Tady vystačíme s kalibrací cca 2x za měsíc a hodnotu vidíme trvale na displeji. Pak následují profesionální zařízení, které si potřebu kalibrace vyžádají sami. Tam se cena pohybuje kolem 30.000. Tyto zařízení samozřejmě umí pH i vodivost.
8. Příklad řízení na mém akváriu:
Je to tak trochu paradox, ale na mém akváriu jsem použil několik systémů vzájemně propojených. Hlavní řízení zajišťuje PLC OMRON CPM2A 30CDR-A. Dobu spínání a vypínání osvětlení určuje digitální časové relé. O topení a chlazení se stará mikroprocesor ATMEL mega 16 s grafickým LCD 240×64. Teď trochu podrobněji.
Spínací hodiny určují pouze dobu rozsvícení a zhasnutí osvětlení. Svůj signál posílají do PLC. Použil jsem je pro snadnou změnu doby osvětlení bez nutnosti připojovat počítač k PLC.
Protože tento typ PLC nemá analogový vstup, je teplota řízena mikroprocesorem. MCU měří teplotu v přepadu z akvária a podle požadované teploty spíná buď topení, nebo chlazení. Topení obstarává těleso JÄGER 150W nastavené na 28°C. Tak i v případě poruchy nadřazeného řízení nedojde k přehřátí akvária. Původní chlazení výměníkem voda/vzduch bylo zrušeno, jelikož teplota vzduchu v létě neumožňovala chlazení provozovat. Nové chlazení funguje na principu odpařování vody z povrchu akvária. Ventilátor odsává vzduch z místnosti přes prostor mezi krycím sklem a hladinou. Tak bylo možné udržet teplotu vody na 30°C i při okolní teplotě vzduchu 35°C. Použití chladícího agregátu se zatím neplánuje. MCU spíná topení i chlazení pomocí SSR relé, tedy bezkontaktně.
PLC obstarává to ostatní. Simuluje rozednívání a stmívání postupným rozsvěcením 3 zářivkových stupňů. Zářivky jsou osazeny elektronickými startéry. PLC řídí případné dávkování CO2 a jeho odstavení 1,5h před zhasnutím. Dále řídí chod čerpadel ve filtru. Externí filtr je řešen s trvalým oběhem vody. Funguje to následovně. Pomocné čerpadlo zajišťuje neustálý průtok vody filtrem i při zastavení hlavního čerpadla. Tak při poruše hlavního čerpadla (nebo při čištění, kdy je vypnuté) nedochází k zastavení proudění vody ve filtru, což je nežádoucí. Třetí čerpadlo slouží pouze k dodávce vody do chovné nádržky vedle velkého akvária. Pokud dojde k výpadku proudu, čeká PLC 5 minut. Po té odstaví pomocné čerpadlo, topení / chlazení, a první stupeň osvětlení. Při trvání výpadku 10 minut se vypne 2 stupeň osvětlení a za dalších 5 minut je osvětlení vypnuto kompletně. Nyní jede na záložní zdroj pouze hlavní čerpadlo. Při obnovení dodávky el. proudu se čerpadlo spustí ihned, osvětlení se rozsvěcuje postupně s periodou 8 minut. Další funkci, kterou má PLC na starosti je zvedání a spouštění krytu nad akváriem. Ten je ovládán tlačítky nahoru / dolů a stop. Je to hlavně o komfortu, kdy se mi po stisknutí tlačítka zvedne potichoučku kryt s osvětlením i krycím sklem 40cm nad akvárium. Další funkce jako udržování hladiny vody a dávkování hnojiva již nevyužívám.
PH je měřené ručním přístrojem, ke kterému byla připojena průmyslová sonda. Ta je neustále ponořená ve vodě.
9. Shrnutí:
Není možné navrhnout optimální řízení. Každý si vytvoří svoje vlastní, které mu bude vyhovovat. Akvaristika je především koníček i zábava a tak Vám všem přeji plně funkční řízení akvárií, ať už jsou jakékoliv.

* Dvě injekční stříkačky o objemu 150 ml
* Hadice 12/16 mm
* Vzduchovací hadička 4/6 mm
* Injekční jehly
* Volitelně biomolitan
* Volitelně plastové ježky
* Volitelně kolínka
* Volitelně T – kusy na hadičku 4/6 mm

Postup výroby
Základní jednotkou jsou zde dvě injekční stříkačky. Na trhu je na výběr více druhů, ty co vidíte na fotkách jsou značky Janette (jedná se o výplachové stříkačky) a pro výrobu jsou vhodné, jelikož do sebe dobře zapadnou, ale myslím, že po troše úprav by se daly použít i běžnější typy.
Ze stříkaček vyděláme písty a u jedné uřežeme několik centimetrů koncové části tak, aby do sebe stříkačky mohly zapadnout. Současně opatrně odřízneme na obou stříkačkách i zúžený výstup, opatrně proto, aby se nám nerozlomila celá stříkačka.
Poté obě stříkačky nahříváme nad plamenem a tlačíme do sebe až do té doby, než změknou, povolí a zapadnou do sebe. Tím máme základní tělo reaktoru hotovo.
Následně je třeba vyrobit vstupy pro hadici s přívodem a odvodem vody z reaktoru. Zde doporučuji použít vrták 13 mm, což je maximální průměr, který se dá využít u většiny běžných vrtaček. Tento rozměr je plně dostačující pro následné zasunutí hadice o vnějším rozměru 16 mm. Problém může nastat u některých typů akumulátorových vrtaček, kde je možno použít vrták maximálně o průměru 10 mm. V tom případě můžeme hadici 12/16 nahradit hadicí o průměru 9/12. Stříkačky provrtáme v místě, kde byla původně odlitá část pro umístění jehly, kterou jsme na začátku odstřihli. Považuji za důležité vrták před započetím vrtání řádně nažhavit. Pokud toto neprovedeme, stříkačka má tendenci praskat a nevyvrtáme kulatý otvor, což je poté zdrojem netěsností. Avšak ve chvíli, kdy je vrták žhavý, tak doslova sám projede stříkačkou, stačí jen lehce vrtat, nic se neštípe a otvor je hezky kulatý.
Nyní můžeme do stříkaček zasunout hadici pro přívod vody. Hadici nejprve „sbalíme“, poté protáhneme otvorem a zase rozbalíme. Díky tomu, že hadice má vnější průměr o 3 mm větší, než je průměr otvoru ve stříkačce, tak bezvadně těsní a to i po více než roku provozu (pokud netěsní a uniká tudy plyn, je stříkačka chybně navrtaná).
Základ máme hotový, teď je vhodné vložit dovnitř reaktoru nějaký „brzdný“ materiál. Pokud jej totiž necháme prázdný, tak v závislosti na síle proudu se nám může stát, že plyn bude bez užitku vyfukován ven. Mně osobně se osvědčily na začátek reaktoru ke vstupu vody s plynem plastové ježky (původně z filtru Tetratec), které zachytí proud vody obsahující CO2 a roztříští jej a díky tomu neproletí plyn reaktorem bez užitku. Níže v reaktoru mám biomolitan na další zabrždění plynu. Používám zrnitost 10 a 30. Se složením brzdného materiálu bude třeba trochu laborovat. Stříkačka nesmí být příliš ucpaná, ale zároveň musí být materiál dost těsný, aby nám bublinky neprolétávaly celou stříkačkou bez užitku až ven. Velmi zde záleží na síle proudu vody. Čím silnější, tím musí být brzdný odpor větší. Zdálo by se, že je tedy jednoduché řešení – použít slabý proud vody. Bohužel toto může přinést problémy jednak v podobě nedostatečně rychlého rozpouštění CO2 a také, pokud reaktor napojíme např. na vnější filtr, tak si nemůžeme často dovolit minimální průtok.
Po naplnění reaktoru zpomalovacím materiálem nám již pouze zbývá připojit přívod CO2. K mnoha reaktorům se připojuje hadička přímo do těla reaktoru, k tomu bychom ale museli vrtat díru do stříkačky a zbytečně by vznikalo riziko netěsností. Já osobně toto realizuji velmi jednoduše pomocí injekčních jehel. Sám používám po několika experimentech jehly o průměru 0,8 mm v počtu tří kusů. Stalo se mi totiž, že se mi 0,5 mm jehla při nočním vypnutí zacpala a ráno CO2 neproudilo. Po výměně za 3 ks 0,8 mm jehel je vše bez problémů. Přívodní hadičku tedy pomocí T-kusů rozdělíme na několik větví a následně natlačíme na každou jehlu (jde to ztuha,ale jde to). Já používám silikonové hadičky, které mají větší pružnost. Jehly poté zapíchneme do přívodní hadice s vodou. A tímto je celý reaktor hotov. Voda protékající hadicí bude strhávat plyn do reaktoru, kde se zbrzdí a bude se rozpouštět.
Reaktor můžeme připojit buď na výstup filtračního systému (pozor, pouze pod hladinu akvária, reaktor není v žádném případě vodotěsný) a nebo jej pohánět samostatným čerpadlem. Pomocí kolínek si můžeme natvarovat vstup i výstup dle vlastních požadavků. Doporučuji brát v úvahu možnost zanášení reaktoru v závislosti na jeho umístění. Proto by měl být přístupný pro občasné čištění.
Přeji hodně štěstí při výrobě!

Ahoj akvaristi,
jelikož mě velice zaujal článek Externý CO2 reaktor od Spookyho, rozhodl jsem se vytvořit podobnou variantu s několika vylepšeními:

* Průhledný plast
* Otvor pro čištění
* Pevnější uchycení tenkých trubiček

Rozpis materiálu:

* Trubka 50×3,7 mm, délka 1m – 120,- Kč
(bohužel většina dodavatelů trubky dodává pouze délky 1m)
* Trubičky 16×2 mm – 5,- Kč
* Trubička 10×1,2 mm – 3,80 Kč
* Záslepka – 44,- Kč
* Šroubení 50DN – 194,- Kč
* Záslepka vkládaná do šroubení – 220,- Kč
(rozumnější vyrobit ji na soustruhu skoro zadarmo je totiž opravdu drahá)
* Molitan – z domácích zásob
* Celková cena materiálu – 367,- Kč (bez záslepky)

Ceny jsou uvedeny včetně DPH. Pokud by se reaktor zaslepil oboustranně, je možno se dostat k zajímavější ceně 217,- Kč. Použito bylo lepidlo Tangit, ale dá se použít jakékoliv lepidlo na PVC.
Materiál se dá opatřit například u firmy Tribon. Prodej je možný pouze po 1m a pro maloodběratele bude cena minimálně o 5% vyšší, než jsem uvedl v rozpisu. Zde bych doporučil prosit a třeba někde někdy nějaký kousek najdou, případně se domluvit s více akvaristy a o náklady se podělit. Také je možno zkusit vyhledat nějaký obchod po zadání odkazu „Transparentní PVC-U“ do libovolného vyhledávače, já našel například tento odkaz.
Obr.1 Materiál dle uvedeného seznamu připravený na výrobu reaktoru
Popis výroby
Připravíme si materiál, trubky zařízneme na potřebný rozměr. V krátkých trubičkách vyvrtáme otvory tak, aby byly po zasunutí uvnitř velké trubky. Průměr otvorů je 8mm. V trubičce na CO2 vyvrtáme dva otvory 3 mm. Naznačíme si potřebné otvory ve velké trubce, při nasazených zátkách asi 2cm od kraje zátky. Trubičku na CO2 umístíme asi 3 cm pod velkou trubičku. POZOR, trubičku pro CO2 otočíme otvory dolů, aby voda neměla snahu do trubičky vtékat.
Obr. 2 Na potřebnou délku zaříznutá a předvrtaná hlavní trubka a trubičky pro přívod a odvod vody a přívod CO2.
Vyzkoušíme si vše složit na sucho. Pak do trubky umístíme molitan. Natřeme lepidlem vnitřní stranu zátky (vytlačíme housenku lepidla po vnitřním obvodu, 0,5cm od kraje). Pak hned zátku nasadíme, rovně bez otáčení zatlačíme a již s ní nehýbáme. Trubičky natřeme na čele lepidlem a opatrně vložíme do trubky až nadoraz. Lepidlo se musí viditelně dotknout v trubce stěny. Pokud si troufáme, můžeme opatrně vytlačit housenku lepidla kolem trubičky, kde se dotýká velké trubky. Můžeme však počkat cca 1h až se trubička dole slepí. Vše necháme den zatuhnout.
Obr. 3 Rozebrané šroubení, přeškrtnutá část se nahradí ucpávkou. Toto šroubení bude v budoucnu sloužit pro čištění filtru
Obr. 4 Již složené šroubení připravené k vlepení do těla reaktoru
Obr. 5 Detailní pohled na vlepené šroubení (prozatím bez uzávěru) a trubičky pro přívod vody a přívod vlastního CO2
CO2 je lepší pouštět nahoru, reaktor je takto navržen. Pokud se bude pouštět CO2 dolů je pravděpodobné, že se bude lépe rozpouštět, ale hrozí strhávání bublinek do výtoku vody.
Obr. 6 Celkový pohled na reaktor připravený k použití pro hnojení pomocí CO2

Každý, kto používa vo svojom akváriu prihnojovanie rastlín pomocou CO2, sa určite zamýšľal nad otázkou, ako čo najefektívnejšie zužitkovávať plyn a ako ho čo najlepšie rozpustiť vo vode bez zbytočných strát. S touto myšlienkou som sa pohrával aj ja. Nakoľko je mojou snahou dostať všetku techniku potrebnú pre chod akvária z neho von, aby nešpatila prostredie, rozhodol som sa zostrojiť si externý co2 reaktor.
POUŽITÝ MATERIÁL:

* PVC trubka 32 mm, 25 cm (7 Sk)
* Zátky na PVC trubku – 2 kusy (18 Sk/kus)
* Molitan – 20 cm x 2 cm x 5 cm (13 Sk)
* Spojka na akvaristickú hadičku (7 Sk)
* Platová trubka z odkaľovacieho zvona, 12 mm, 2 x 5 cm (5 Sk)
* Akvaristická hadička (prípadne CO2 hadička) na prívod plynu
* Spätný ventil (nie je nutný)
* 2 x prísavka na uchytenie CO2 reaktora (nie je nutná)
* Sekundové lepidlo
* Lepidlo na PVC

Celková cena za výrobu externého CO2 reaktora vyšla teda 68 Sk. V cene nie je zahrnuté: akvaristická hadička, spätný ventil, prísavka, lepidlo, nakoľko tieto komponenty nájde každý akvarista vo svojom šuplíku.
Obr.1 Prehľad materiálu potrebného pre stavbu reaktora
POSTUP VÝROBY:

* PVC trubku 32 mm si narežeme na požadovanú veľkosť CO2 reaktora. Pridáme však ešte 5 cm na zátky. V mojom prípade som si odrezal trubku veľkosti 25 cm. Hrany po rezaní začistíme pilníkom alebo šmirgľovým papierom.
* Postupne nahrejeme obidve strany trubky a zasunieme do nich zátky.
Obr.2 PVC trubka 32 mm s dvomi zátkami vsadenými za tepla
* Trubku necháme vychladnúť a zátky z nej vytiahneme.
* Následne vyvŕtame do trubky otvory na prítok vody, prívod CO2 a odtok vody z reaktora. Na prítok a odtok vody som použil vrták 12 mm, prívod CO2 5 mm vrták.
Obr.3 PVC trubka s vyvŕtanými otvory pre prívod a odvod vody a prívod CO2
* Odrežeme si dve trubičky zo zvona veľkosti 5 cm. Na prítok a odtok vody môžeme použiť špeciálne násadky na hadice. Ja som ich nepoužil, nakoľko rovnakú úlohu nám spraví aj trubička z odkaľovacieho zvona a je nepomerne lacnejšia.
* Následne vlepíme trubičky na prítok a odtok vody a akvaristickú spojku na hadičku do predvŕtaných otvorov v reaktore. Tak isto vlepíme na jednu stranu reaktora zátku. Na lepenie spojov som použil sekundové lepidlo a lepidlo na PVC.
Obr.4 PVC trubka s vyvŕtanými otvory pre prívod a odvod vody a prívod CO2
* Všetky lepené spoje necháme vytvrdnúť 6-12 hodín.
Obr.5 Po lepení je treba nechať lepidlo schnúť 6 až 12 hodín
* Po vytvrdnutí vsunieme do tela reaktora molitan. Je potrebné, aby molitan bol čo najtesnejšie, aby bublinky CO2 museli prekonávať čo najväčší odpor a dokonale sa rozpustili vo vode.
Obr.6 Vsunutie molitanu do prichystaného tela reaktora
* Nakoniec vlepíme zátku aj na druhú stranu reaktora. V prípade, že by chcel niekto otvárateľný reaktor pre prípad výmeny náplne, je možné miesto jednej zátky prilepiť zátku so závitom, do ktorého zašroubujeme záklopku. Reaktor bude tým pádom otvárateľný.
* Reaktor je hotový a môžeme ho používať.

ZAPOJENIE REAKTORA:
Reaktor napojíme na externé čerpadlo lebo napriklad na odtok z externého filtra v mieste, ktoré je bližšie k prívodu CO2 a na druhú stranu napojíme odtok do akvária. Na akvaristickú spojku zapojíme prívod CO2.
Obr.7 Zapojenie reaktora – prívod vody musí byť bližšie k prívodu CO2
UPOZORNENIE:
Autor článku nenesie žiadnu zodpovednosť za používanie hore popísaného CO2 reaktora.

Testy reaktoru
Před nasazením reaktoru CO2 do provozu jsem se rozhodl udělat s ním pár jednoduchých testů, které by prokázaly účinnost rozpouštění CO2 ve vodě. S výsledky těchto testů bych vás rád nyní seznámil.
Testovací podmínky:

* Akvárium – 60 x 28 x 25 cm
* Objem vody, reálný – 34l (voda z kohoutku / voda z RO – poměr 3:2)
* Uhličitanová tvrdost – 5°
* Teplota vody – 24,4°C
* Čerpadlo CO2 – NOVA 10W, nastaveno na 800 l/h
* Čerpadlo akvárium – 2,5W, nastaveno na 300 l/h
* Vzduchovací motorek – ELITE 799, 2W
* Průtok reálný max. 282l/h (reaktor plný vody)
* Průtok reálný min. 261l/h (reaktor napuštěný CO2)
* Průtok bez reaktoru se nemění (odpor je neměřitelný, molitan uvnitř FILTREN TM10)

Obr. 7 Počáteční naměřené hodnoty, detail pracoviště, konečné naměřené hodnoty
Při testu jsem ponechal vše v chodu asi 3hodiny, aby se ustálila voda a bylo stabilní pH. Uvnitř akvária bylo umístěné čerpadlo pro cirkulaci v akváriu, druhé čerpadlo bylo napojené na okruh CO2. Obě čerpadla byla neustále v chodu. Výpočet CO2 je orientační, je uváděn spíše jen pro představu.
Vlastní test:
Počáteční stav byl pH 7,03 čemuž odpovídá zhruba koncentrace CO2 13 mg/l
Reaktor napouštěn CO2, udržována hladina vody cca 2 cm nad odtokovou trubičkou.
Po 5 minutách kleslo pH na 6,00 což odpovídá koncentraci CO2 141,8 mg/l
Po 20 minutách kleslo pH na 5,70 a další pokles se skoro zastavil, CO2 283 mg/l
Koncentrace by se již více nadále nezvyšovala, nastal stabilní stav mezi možnosti nasycení vody a vyprchávání CO2 z hladiny. V tuto chvíli bylo dávkování CO2 zastaveno a vše ponecháno v klidu.
Po 50 minutách se pH zvedlo na 5,78, plocha hladiny neumožňovala takový únik CO2.
Po této době bylo spuštěno vzduchování uprostřed akvária.
Po 10 minutách pH 5,850, rychlost uvolňování CO2 se zvětšila asi 40x
Po 20 minutách pH 6,000
Po 30 minutách pH 6,130
Obr.8 Grafické vyjádření pH v závislisti na čase [min] s označenými časy, kdy se vypnulo přidávání CO2 a začalo se vzduchovat
Závěr:
Vstřebávání CO2 nejvíce ovlivňuje plocha rozhraní plyn/voda. Průtok vody, pokud bude odpovídat minimálně polovině objemu akvária za hodinu, je plně dostačující. Při odpovídajícím dávkování CO2 (po bublinkách) není velikost reaktoru není rozhodující. Nikdy se totiž nemůže vytvořit takové množství plynu, aby začalo z reaktoru unikat.
U reaktoru je potřeba dodržet pouze některé zákonitosti:
Velikost taková, aby nebyl proud vody tak silný, že by strhával CO2 ven (určitě záleží i na tlumící hmotě, která zabraňuje úniku bublinkám CO2).
Proudění vody v reaktoru by mělo být „rozbíjené“ aby bylo vstřebávání plynu velké.

Obr. 9 Detail přívodu CO2, naznačená hladina vody v reaktoru a pohled na čeřenou hladinu při provzdušňování
Pohyb hladiny v akváriu by měl být klidný a rozhodně bez vzduchování. Jinak je dávkování CO2 neúčinné, jelikož není možné dodat tolik CO2, aby se vyrovnal úniku z akvária. Při velkém akváriu, případně velikém pohybu hladiny je potřeba dodávku CO2 zvýšit natolik, aby dodávka pokryla i tento únik. Pozor, při dobrém reaktoru je velice lehké předávkovat CO2.
Při řízení pomocí regulátoru pH je vhodné provozovat reaktor na samostatné čerpadlo, které se vypíná zároveň s dodávkou CO2. To platí i při použití spínacích hodin sloužících k vypínání čerpadla v noci. Tím, že přerušíte koloběh vody v reaktoru, tím zastavíte i dodávku CO2 a nemůže tedy dojít k předávkování.

jsou to nádrže různých tvarů pro chov akvarijních rybiček

Začátky akvaristiky v Čechách jsou spojeny s Janem Evangelistou Purkyně, který v roce 1856 nechal postavit několik akvárií pro Pražský fyziologický ústav Karlovy university. První nádrž byla předvedena na schůzi Přírodovědeckého sboru Národního muzea. První tištěné články o akváriích vyšly v časopise Vesmír v roce 1875 a v roce 1884 byla vydána první česká kniha o akvaristice: J. Kafka – „Akvárium, jeho živočišstvo a rostlinstvo – návod ke zřizování, oživování a ošetřování akvárií a terárií“.

Ryby také dovážíme, první dovoz ryb z tropických oblastí byl zaznamenán v roce 1897, kdy Enrique Stanko Vráz přivezl z Thajska do Prahy bojovnice pestré (Betta splendens). Obliba akvaristiky se rychle šířila a na konci 19. století vznikly první české akvaristické spolky. 7. května 1899 Aquarium – První spolek přátel aquarií a terrarií v Království Českém v Praze a v roce 1901 spolek Iris v Plzni. V roce 1899 se v Plzni konala také první výstava, na které byla veřejně předvedena akvária osázená rostlinami.

1.
RYBICKY.NET – Akvarijní ryby – Akvaristika pro každého
Rozsáhlý atlas akvarijních ryb, rostlin a ostatních akvarijních živočichů s fotogalerií, nemoci ryb, inzeráty, odkazy, databáze akvaristických obchodů, …
rybicky.net/ – 22k – Archiv – Podobné stránky
Atlas akvarijních ryb
vhodné pro začátečníky
Rady
Zakládáme akvárium

2.
Akvarijní rybičky – Seznam
Atlas akvarijních rybiček – základní údaje, obrázky, bližší popis – možnost řazení dle českých … Ryby a rybičky. Stránka akvarijní burzy rybiček v Praze. …
odkazy.seznam.cz/Volny-cas-a-zabava/Chovatelstvi/Akvaristika/Akvarijni-rybicky/ – 35k
3.
Rybičky 48 – oficiální stránky kutnohorské kapely
… Marris · Fender · Malének webdesign · Madree · Kdykde. © 2008 – Rybičky 48 – grafika Shodan, kód Malének webdesign, redakční systém Pub-Me CMS.
www.rybicky48.cz/ -
4.
Akvaristika – Akvarijní rybičky
Akvaristický portál se spoustou informací z oblasti akvaristiky a chovu akvarijních ryb. Vhodný nejen pro začátečníky ale i pro zkušené chovatele.
akvaristika.lwk.cz/ -
5.
Akvarijní Rybičky
Naleznete zde všelijaké informace o chovu rybiček. Tato stránka je vhodná i pro úplné začátečníky, kteří chtějí teprve s akvaristikou začít. …
www.akvarijnirybicky.kvalitne.cz/ -
6.
Akvária, rybičky | Rybicky.cz
Akvaristika, akvarijní rybičky, rostliny, léčiva, krmiva. Chovatelské potřeby, akvária.
www.rybicky.cz/ -
7.
Rybářské potřeby – eshop .: Ryby – rybky – rybičky :. Rybářské …
20. prosinec 2008 … Rybáři pozor! Rybářské stránky zaměřené na ryby, rybaření, rybářské potřeby. Řeka, jezero, přehrada a voda všeobecně je náš živel!
www.rybyrybkyrybicky.cz/ -
8.
Rybičky 48 – Bandzone.cz – Powered by Audiotek MUSIC CENTER
kapela Rybičky 48 na Bandzone: Rybičky 48Kuba Ryba – basa/zpěvPéťa Lebeda – kytara/zpěvOndra Štorek – bicí/zpěvPro všechny nechápavce: spojení POP-PUNK je …
bandzone.cz/rybicky48 -
9.
Rybičky – A jedeme dál …
Rybičky. | 3.1.2009. Z bráchy se stal velký akvarista a tak občas chodím sledovat děj v akváriu. No a teď naposledy jsem si řekl, že by nebylo špatné si …
weblog.clovicek.net/prispevek-rybicky.html -
10.
Akvarijní rybičky
Stránky věnované akvarijním rybičkám a jejich prodeji.
rybicky.kvalitne.cz/ – 5k -

Jsme skutečně kvalitní chovatelé akvarijních rybiček V současné době patří Česká republika k největším vývozcům akvarijních ryb na světě. U zahraničních kupců jsou české akvarijní ryby oblíbené zejména pro svou kvalitu.

Zakládání a provoz menších akvárií v domácnostech je velmi oblíbená zájmová činnost, zvaná akvaristika s přibližně 60 milióny příznivců (akvaristů) po celém světě. Od poloviny devatenáctého století, kdy byl vyroben první předchůdce dnešních moderních akvárií, se akvaristika rozvinula a dnes využívá k vytvoření vhodného prostředí pro vodní obyvatele mnohé pokročilé technologie. Jedná se zejména o různé metody čištění (filtrace) a úpravy vody, osvětlení a vytápění.

Mnoho akvaristů vynakládá značné úsilí, aby svým chovancům v nádrži zabezpečili podmínky, které věrně napodobují jejich přirozené prostředí. Toho se dosahuje pečlivou kontrolou mnoha různých parametrů vody, množství přiváděných živin, odstraňování znečištění produkovaného chovanými živočichy a dalšími postupy. Důležité je také sledování oběhu dusíku, počínaje jeho pronikáním do akvária ve formě krmiva, přes jedovaté dusíkaté látky (dusitany) obsažené ve výkalech ryb až k jejich přeměně na méně nebezpečné dusičnany bakteriemi žijícími zejména na dně v procesu nitrifikace. Jednou z hlavních věcí je samozřejmě výběr správných druhů živočichů k chovu.

Mezi akvárii, která provozují amatéři lze najít jak obyčejné skleněné koule s jednou rybou, tak i komplexní simulované ekosystémy s pečlivě navrženými podpůrnými zařízeními. Akvária se většinou rozdělují na sladkovodní a mořská, nebo na tropická a s chladnější vodou. Tyto a další vlastnosti popisují, jaké druhy ryb nebo jiných živočichů mohou v akváriu úspěšně žít. Obyvatelé akvárií často pocházejí z odchytů ve volné přírodě, ale stále více jich je v důsledku rozvíjejícího se akvaristického obchodu odchováváno v zajetí.